Tajemná Sarah Haváčová: Kdo je nová žena po boku Davida Prachaře?

Jediná fotka obrátila herečce známé ze seriálů Zlatá labuť nebo Ordinace v růžové zahradě život naruby. Rozruch, který vyvolala, přišel zrovna před uvedením nové krimisérie Metoda Markovič, tentokrát o spartakiádním vrahovi Jiřím Strakovi, v níž Sarah Haváčová hraje manželku proslulého kriminalisty. Do kina Lucerna, kde se premiéra uskutečnila, dorazila na poslední chvíli, trpělivě odrážela pokusy novinářů ptát se na nový vztah a jako doprovod si vzala svou mladší sestru Terezii.

Jakkoli zranitelně na první pohled působí, Sarah Haváčová není žádná křehká květinka. V roce 2020 se během pandemie vypravila na pouť do Fátimy, kde konvertovala ke křesťanské víře. „Byl to v podstatě blesk z čistého nebe. Jsem sice pokřtěná, ale nebyla jsem ve víře vychovávaná. Pouť pro mě byla tak trochu útěkem, od sebe sama, od covidu i od mého tehdejšího ne úplně podařeného vztahu,“ přiznala herečka. Během této cesty podle svých slov uslyšela: „Sarah, neboj se, ty máš svého otce.“

„Tehdy jsem pochopila, že jsem milována a že se v životě nemusím bát,“ dodává. Víra se tak stala důležitou součástí jejího života. Krátce poté nastoupila do nemocnice Pod Petřínem, kde na covidovém oddělení pomáhala sestrám Boromejkám.

Loňský rok zahájila cestou do Afriky, kde s přáteli pozorovala gorily, následovaly cesty na Ukrajinu s humanitární pomocí, které pro ni byly impulzem ke vstupu do armády. Spolu se svou o devět let mladší sestrou Terezií tak absolvovaly vojenský výcvik v rodném Vyškově. Co ji pudí k takovým aktivitám? „Mám v sobě nějaký oheň, touhu po životě. A zdá se, že čím jsem starší, tím jsem bláznivější,“ usmívá se Sarah Haváčová.

Právě vstup do armády byl pro ni nejzlomovějším okamžikem loňského roku. „To považuju za důležité a skutečně formativní, přestože kvůli herecké práci zatím nemám úplně prostor jezdit na cvičení tak často, jak bych chtěla. Koncem roku jsem navíc měla pracovní úraz,“ připomíná herečka zlomeninu ruky, kterou utrpěla při zkoušení hry Dědictví v divadle Verze, kde ji režíruje právě její nový partner David Prachař.

A co pro ni bylo na vojenském výcviku nejtěžší? „Jednoznačně zbraň. Psychicky zpracovat jen samotný fakt, že ji mám v ruce, manipulovat s ní a pak z ní i střílet, ideálně se i správně trefit, to pro mě jako pro ženu, kterou by nikdy nenapadlo, že by měla co do činění s armádou, bylo něco nemyslitelného,“ svěřuje se.

Vojenská služba vlasti má podle ní i hodně společného s křesťanskou vírou. „Do etického kodexu vojáka patří odvaha, odpovědnost, obětavost, důvěra a čest. To jsou ctnosti, které se mi zdají naprosto křesťanské. Dobrý voják slouží vlasti a nasazuje svůj život pro její obranu a ochranu, pro druhé. Křesťanství zase představuje lásku k Bohu, k bližnímu svému i sama k sobě.“

Poslední projekt, v němž lze herečku vidět, je zmíněný seriál Metoda Markovič: Straka. Na své postavě Evy Markovičové Sarah obdivuje především vřelé srdce a velkou osobní sílu: „Pokud se říká, že za každým silným mužem stojí silná žena, tak pro paní Markovičovou to platí stoprocentně. Vždycky svého manžela podržela, stála za ním a byla tam pro něj, když bylo třeba. To se mi na ní strašně líbí a ráda bych to přenesla do svého života.“

Na otázku, jestli se ona sama cítí být silná a umí překonávat vypjaté situace, přiznává, že umí vybuchnout. „Otázka je, co znamená být silná. Člověk může upadnout, ale je potřeba vždycky vstát a jít dál. Myslím si, že abych mohla kráčet rovně, musím znát svoje kořeny.“ Těmi jsou v případě Sarah Haváčové rodná Morava a východní Slovensko, odkud pocházejí její prarodiče, stejně jako příjmení, které nevzniklo zkomolením českého Hlaváče, ale z maďarského Havacse.

„Na Moravu se dodnes ráda vracím. Mám tam i své divadelní kořeny. Od svých jedenácti jsem ve Vyškově chodila do ochotnického divadla a se svými tehdejšími kolegy jsem dodnes v kontaktu. Došla jsem v životě do fáze, kdy jsem si uvědomila, že už nepotřebuju vyhledávat nové lidi, ale snažím se opečovávat dávné přátele,“ uzavírá populární herečka.

Petr Uhlík, sériový vrah z Metody Markovič: Tlak na to, mít dítě, mi je nepříjemný. Není to životní nutnost