Desítky let mezi šimpanzi: Jane Goodall odhalila jejich tajný svět. Od lidí se zase tak moc neliší!

„Objevy doktorky Goodall způsobily revoluci ve vědě. Byla neúnavnou zastánkyní ochrany a obnovy našeho přírodního světa,“ stálo v oznámení o jejím úmrtí v říjnu 2025. Na její pohřeb dorazil dokonce i herec Leonardo DiCaprio. Označil ji za hrdinku svého života a poděkoval jí za to, že inspirovala celou generaci ekologů.

V rozhovoru s Petrem Horkým v roce 2024, kdy přijela do Česka, se svěřila, že na cestách po celém světě je zhruba 300 dnů v roce. V 90 letech! A vtipkovala, že je to její zkouška odolnosti. Tahle dáma v sobě měla neuvěřitelnou sílu a energii. A vynaložila ji více než dobře.

Když v roce 1960 dorazila tehdy šestadvacetiletá Jane Goodall do tehdejší Tanganiky, na území dnešní Tanzanie, chybělo jí patřičné vědecké vzdělání. Za to oplývala obrovskou trpělivostí a odhodláním. Zvířata ji odjakživa fascinovala a toužila je poznat blíž.

V Gombe začala pozorovat šimpanze ve volné přírodě a její práce postupně změnila nejen pohled odborníků, ale i způsob, jakým běžní lidé přemýšlejí o zvířatech. Jako jedna z prvních přesvědčivě zdokumentovala, že šimpanzi nejen používají, ale také vyrábějí nástroje: například upravená stébla a větvičky, jimiž získávají termity z jejich hnízd. Což byl zcela mimořádný objev a měl klíčový význam.

Do té doby se totiž používání a výroba nástrojů považovaly za jednu z vlastností, které člověka odlišují od ostatních živočichů. Její mentor, paleoantropolog Louis Leakey, na její zprávu reagoval dnes legendární větou: „Musíme nově definovat člověka, nově definovat nástroj, nebo přijmout šimpanze jako lidi.“

Jane Goodall se ale nesoustředila pouze na jednotlivé projevy zvířecího chování. Zajímal ji celý společenský život šimpanzů – jejich rodinné vazby, hierarchie, přátelství, konflikty, lov i péče o mláďata. Zvířatům dávala jména, což bylo na tehdejší poměry ve vědě velmi neobvyklé.

Do Afriky se opakovaně vracela a ochraně přírody zasvětila celý život. I ten osobní. Byla dvakrát vdaná, z jejího manželství s nizozemským fotografem Hugem van Lawickem se narodil syn Hugo. Jejich společný život ale postupně rozdělila práce: zatímco Jane zůstávala spojená především s Gombe, Hugo působil jako fotograf v Serengeti – a v roce 1974 se manželé rozvedli.

O rok později se Jane Goodall provdala za Dereka Brycesona, tehdejšího ředitele tanzanských národních parků. Jejich svazek ale trval jen pět let – manžel v roce 1980 zemřel na rakovinu.

V roce 1966 získala Jane Goodall doktorát z etologie a postupně se stala jednou z nejvýznamnějších světových odbornic na šimpanze. Její výzkum navíc pomohl otevřít dveře dalším ženám ve výzkumu velkých primátů, mimo jiné Dian Fossey a Biruté Mary Galdikas.

V roce 1977 založila Jane Goodall Institute, který postupně proměnila v mezinárodní hnutí na ochranu zvířat, přírody a místních komunit. „Nemohli jsme se postarat o šimpanze, pokud jsme se nepostarali také o lidi,“ vysvětlovala.

Za svou snahu byla mnohokrát oceněna, v roce 2002 ji generální tajemník OSN Kofi Annan jmenoval také Poslem míru OSN. V rozhovoru natočeném pro Netflix v roce 2025, který byl zveřejněn až po její smrti, mluvila Jane Goodall o tom, že ani tváří v tvář ekologické krizi není možné rezignovat: „I dnes, když je planeta temná, stále existuje naděje. Neztrácejte naději.“

A její životní filozofii možná nejlépe vystihuje toto vyznání: „Každý jednotlivý člověk je důležitý. Každý má svou roli. Každý může něco změnit.“

Žralok jí ukousl nohu. Alexandra Truwit se ale nevzdala! Překonala šílený strach z vody a znovu vítězí