Wangari Maathai: Bojovala za lepší svět, manžel ji kvůli tomu opustil a po rozvodu skončila i ve vězení

Pocházela z chudých poměrů, vyrůstala v odlehlé horské oblasti, kde ženy musely každý den nachodit při shánění dřeva a vody desítky kilometrů. A tak to vypadalo, že i ji čeká podobný osud a Wangari Maathai stejně jako většina dívek v Africe dosáhne jen na základní vzdělání. Byla ale chytrá a dobře se učila, díky tomu to nakonec dotáhla přes soukromou katolickou školu a stipendium až na univerzitu do Pittsburghu. To jí otevřelo svět a předurčilo její celoživotní zájem – boj za rovná práva žen i záchranu lesů a zlepšení životního prostředí.

Vláda v její zemi v 70.letech minulého století ochotně ustupovala developerským společnostem povolovala překotné kácení stromů, což ještě zhoršovalo životní podmínky ve vesnicích, způsobovalo půdní eroze, znečištění vod, nedostatek topného dřeva či potravy. A dopadalo především na ženy, snažící se uživit své děti. Wangari Maathai si to uvědomovala, a tak se snažila o výsadbu nových stromů. Nejprve založením lesní školky, později projektem Green Belt Movement (Hnutí zeleného pásu). „Na začátku jsem žádné hnutí zakládat nechtěla,“ svěřila se v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas. „Chtěla jsem jen zkusit projekt, o němž jsem si myslela, že by mohl pár let trvat. Nakonec jsem poznala, že je v něm větší potenciál, než jsem si myslela.“ A to se skutečně naplnilo. Cílem bylo zaměstnávat ženy ve vesnických komunitách v rámci projektů vysazování stromů a zajistit ženám finanční samostatnost.

Ve světě si hnutí rychle vydobylo velmi dobrý kredit, doma ale naráželo na odpor. Podpora emancipace žen se v tradiční keňské společnosti neodpouštěla a Wangari s ní narazila i u svého manžela, politika, který se dostal i do parlamentu. Ten o ní řekl, že je příliš emancipovaná, příliš vzdělaná a nezvladatelná a obvinil ji z nevěry, aby se s ní mohl rozvést. Soud se přiklonil na jeho stranu, což Maathai veřejně kritizovala jako projev sexismu a nerovného postavení žen u keňských soudů. Soudce její výhrady označil za pohrdání soudem a poslal ji na šest měsíců do vězení.

Odnětí svobody ale nebylo pro Wangari Maathai ničím výjimečným — během protestu proti kácení stromů v parku Uhuru policie brutálně zasáhla proti členkám Green Belt Movement. Po té se stala terčem státní šikany, čelila výhrůžkám smrtí a tlakům k emigraci, a když odmítla odejít, byla spolu s dalšími prodemokratickými aktivisty znovu uvězněna. V roce 2002 byla po letech šikany a opakovaného zatýkání zvolena do parlamentu jako členka opoziční Duhové koalice, a podporu jí dalo 98 % voličů jejího okrsku. Jako ministryně životního prostředí konečně získala prostředky pro svou práci: hnutí Green Belt Movement vysadilo přes 50 milionů stromů, poskytlo desítkám tisíc žen vzdělání i stabilní práci a rozšířilo se do dalších afrických zemí.

Za svůj přínos k ochraně přírody a posilování práv žen později získala jako první Afričanka Nobelovu cenu míru. „Pokaždé, když se začnete míchat do věcí vlády, mluvit o lidských právech, spravedlnosti a zodpovědnosti, budete mít vždy problémy s těmi, kdo vládnou,“ řekla v rozhovoru s Pavlem Polákem, reportérem Českého rozhlasu. „Můžete udělat hodně věcí, aniž by si vás někdo všímal. Lidé u nás ženám tolik pozornosti nevěnují. Na druhou stranu je to někdy i nevýhoda, když ostatní zlehčují, co děláte, jen proto, že jste žena,“ dodala.

Greta Thunberg – nenápadná dívka, která dráždí celý svět. Naštvala Trumpa i Putina, ale ona se nedá