Článek
O módním vkusu Čechů toho bylo řečeno a napsáno poměrně dost – a většinou to příliš pochvalně nevyznívá. O to raději jsme, když nám někdo dodá naději a kuráž. Třeba módní návrhářka Martina Pipková Loudová, která říká, že vidí víc a víc odvahy v oblékání. Ale také hodně šedi…
Proslavila se jako autorka společenských šatů pro celou řadu známých tváří – v jejích modelech zářila Jana Švandová, Adéla Gondíková nebo Vendula Pizingerová a obléká i slavné dámy pro populární taneční soutěž StarDance.
Martino, na který svůj model jste nejvíc pyšná?
Každý má svůj příběh. Ale asi nejvíc jsem hrdá na šaty pro Tatianu Drexler do StarDance, díky kterým mě následně oslovili i na kompletní znělku pro StarDance Tour. Velkým projektem bylo také focení s Michaelou Badinkovou na Santorini. Tyto okamžiky měly velký mediální zásah a přinesly krásné propojení mé práce s osobnostmi, kterých si nesmírně vážím.
V čem se vy sama cítíte nejlépe?
Teď mám na sobě svoje oblíbené kalhoty na míru a pohodlný top z viskózy. Nejlépe se cítím ve věcech, které jsou ženské, elegantní, ale zároveň praktické a nositelné – takové, ve kterých zvládnu běhat celý den.
Většinou nosím svoje kousky. Je to pro mě přirozené, protože znám každý šev, materiál a vím, jak se v nich budu cítit. Každé ráno se rozhoduju podle nálady a podle toho, co mě čeká. Někdy mám všechno promyšlené dopředu, jindy se nechám vést intuicí.
A ano, jako návrhářka samozřejmě reprezentuju sama sebe, tak na to musím myslet, ale hlavně chci být věrná svému stylu. Když jsem s rodinou, volím praktičtější a pohodlnější oblečení, ale pořád si hlídám, aby vystihovalo moji osobnost. V ateliéru naopak ráda sáhnu po něčem sofistikovanějším, co odpovídá mé profesi a práci s klientkami.
Vzala byste si na sebe tepláky?
Já je nenosím, ale moje děti je milují. Na druhou stranu chápu, že když jsou hezky sladěné a kvalitní, můžou dnes působit i stylově.
Jaký je podle vás vztah Čechů k módě, stylu a oblékání?
Často bereme módu jen jako praktickou nutnost. Přála bych si, aby ji lidé vnímali jako možnost vyjádřit sami sebe, ukázat svoji náladu a energii. Mám radost, že jsou Češi víc a víc odvážní, ale pořád vídám hodně šedi a praktičnosti. Často chybí radost, barevnost a takový ten osobní rukopis, který by oblečení dodal šmrnc. Najít ho je otázka zkoušení a pozorování sebe sama. Zjistit, v čem se cítíte dobře, nebát se kombinovat barvy a střihy, a vybírat kousky, které odráží vaši osobnost. Trendy mohou inspirovat, ale váš styl je jen váš.
Co jsou největší módní nešvary?
Když se sportovní oblečení nosí tam, kam nepatří – třeba do města, do divadla nebo na večeři. Zakázala bych i nekvalitní materiály a špatně padnoucí střihy. Naopak bych ráda viděla víc ženskosti, barev a kvality. A hlavně víc sebevědomí – to je v módě klíčové. Ženskost není totiž jen o oblečení, ale o sebejistotě a radosti ze sebe sama. A styl se dá tvořit i z jednoduchých nebo levnějších kousků, hlavní je, aby seděl vám a odrážel vaši osobnost.
Hodně cestujete – která země je podle vás nejvíc módní?
Miluju italský přístup k módě. Je to tam přirozená součást kultury: lidé se chtějí líbit, chtějí si užívat krásu. Je to spojení radosti ze života, tradice a rodinného dědictví. Typicky vídám spojení elegance a nenucené přirozenosti – kladou důraz na kvalitní střihy, precizní detaily, dobře padnoucí kousky a doplňky, které podtrhují osobnost.
Má vkus a vztah k módě vliv na společnost?
Když se lidé dobře cítí v tom, co nosí, působí sebevědoměji a přátelštěji. To se pak přenáší i do vztahů a atmosféry ve společnosti. Proměnit to můžeme tím, že nabídneme inspiraci, vzdělávání a kvalitní domácí tvorbu.
Kdy jste se rozhodla, že vaše srdce bije pro módu?
Měla jsem to v sobě odmalička. Vyrůstala jsem mezi látkami a šicími stroji, takže pro mě bylo naprosto přirozené, že jsem se vydala právě touto cestou. Jinou si vlastně ani neumím představit. Móda je pro mě způsob komunikace. Je to první věc, kterou o sobě řekneme ještě dřív, než otevřeme pusu. Ukazuje náš postoj k sobě i k okolí.
Jaká byla vaše cesta k vlastní značce?
Zásadní pro mě bylo rozhodnutí vůbec do toho jít. Pandemie pak všechno urychlila, místo dodávání do butiků po republice jsem změnila strategii – založila jsem vlastní značku, otevřela si své butiky a začala budovat brand i s PR od úplného začátku. Byla to výzva, ale zároveň obrovská příležitost dělat věci po svém.
Hodně se dnes mluví o udržitelné módě, co to podle vás obnáší?
Pro mě je to práce s kvalitními materiály, poctivým řemeslem a nadčasovými střihy. Když vydrží oblečení roky a pořád je krásné, je to udržitelnost v praxi.
S tím souvisí i kapsulový šatník, ve kterém jsou základní a dobře kombinovatelné kousky… Co v něm nesmí chybět?
Dobře padnoucí kalhoty, sako, bílá košile, malé černé šaty, kvalitní kabát a pár výrazných doplňků, které dokážou pozvednout i jednoduchý outfit, například elegantní kabelka, kvalitní boty, hodinky, šátky nebo šperky. Měly by být nadčasové a odrážet osobnost, aby šly snadno kombinovat s různými kousky v šatníku.
Má se měnit oblékání s věkem? Je podle vás něco nevhodné?
Styl se s věkem přirozeně vyvíjí, ale nemyslím si, že by u něčeho existoval přísný zákaz. Důležité je cítit se autenticky a dobře ve své kůži. Určitě se ale najdou kousky nebo kombinace, které už působí zastarale nebo nevhodně, například přehnaně objemná loga, špatně padnoucí střihy nebo přílišná imitace trendů.
Spolupracujete se známými osobnostmi, stejně jako se ženami, které nemají status celebrity. Liší se takové zakázky?
V zásadě se jen v míře viditelnosti. U celebrit je větší důraz na originalitu a okamžitý efekt, protože je uvidí tisíce lidí. U běžných klientek je důležitější praktičnost a to, aby se v šatech cítily samy sebou.
Jsou jiné zákaznice v Kutné Hoře a v Praze, kde máte butiky, a jinde po republice?
Rozdíly vnímám. V Praze je větší otevřenost k novým trendům, v menších městech zase víc funguje tradice a praktičnost. Ale všude chtějí ženy vypadat dobře a cítit se krásně. Skvělé je, když má žena jasno – pak je to rychlé a cílené. Když to nechá na mně, můžu ji vést a překvapit. Nejkrásnější je, když při zkoušce zazáří a řekne: „To jsem celá já.“
Zajímají vás názory na outfity z vaší dílny?
Ano, sleduju názory a kritiku: ať už od odborníků, fashion bossů, nebo módní policie. Beru si z toho inspiraci a učím se, co příště udělat jinak, aby byl outfit ještě lepší. Na červeném koberci je důležité, aby model působil autenticky a přirozeně. Efekt vytvoří správný střih, vyvážené barvy a doplňky, které ladí dohromady.
Jak se liší tvorba kolekce od vytváření návrhů pro konkrétní ženu?
Kolekce začíná vizí, tématem, které chci zpracovat. Pak přichází výběr materiálů, barev a střihů. U konkrétní klientky je pro mě důležité poznat její osobnost, příležitost a to, co od šatů očekává. Je to proces – od skici přes výběr látky, střih, první vzorek a zkoušky až po finální model. Je to spousta kroků, ale právě ta cesta mě baví.
Co si pod vizí a tématem představit?
Například při poslední kolekci pro StarDance jsem se inspirovala Tatianou Drexler a Terezou Kostkovou a tématem, kam se modely měly posunout. Jindy jsem vytvářela model pro divadelní hru, kde byla inspirací sama postava a děj.
Obecně ale platí, že mě inspiruje všechno, co se odehrává kolem mě: každodenní okamžiky, emoce a příběhy lidí. Z toho čerpám nejvíc. Do návrhů často přetavuju konkrétní ženy, jejich osobnost, emoce, pohyb a příběhy.
Jak se dá skloubit práce návrhářky a rodina, tři malé děti?
Není to vždy snadné, ale rodina je pro mě základ. Naučila jsem se organizovat čas a zapojovat děti do tvůrčího procesu. A někdy se i ony stávají inspirací. Mladá generace je odvážnější, experimentuje a hledá svůj styl. Starší generace má spíš osvědčené postupy. Ale každá věková skupina má své kouzlo.
Připadá jim maminka cool, nebo to neřeší?
Myslím, že pro ně jsem spíš máma než návrhářka. Ale když vidí moje šaty v televizi nebo na známých osobnostech, jsou pyšné a berou to jako něco výjimečného.
