Článek
Po patnácti letech v lifestylových médiích udělala krok do neznáma a vrhla se do světa designu. Začínala od nuly, a třebaže přiznává, že to bylo metodou pokus–omyl, dnes tvoří originální tapiserie, koberce a textilní instalace.
„Jsem ve znamení Střelce a myslím, že se to dost propisuje do mé povahy,“ směje se Mariya Patrovská, která před třemi lety opustila svět módních magazínů. „Cítila jsem se vyhořelá a rozhodovala se, kam budou mé kroky směřovat dál,“ vzpomíná designérka. Pracovala, přemýšlela, tvořila – a vybudovala vlastní značku Bohemian Rugstory.
Práce jako terapie
Ačkoli se Mariya Patrovská dlouhé roky pohybovala v módě (dnes občas odskočí ke stylingu), zajímala se i o interiérový design. A když jednou hledala do bytu koberec, nemohla natrefit na kousek, který by ji opravdu zaujal. Pak na ni ale vyskočilo pár tuftingových videí a ji napadlo, že by se do výroby koberců mohla pustit sama. „K narozeninám jsem tehdy dostala svou první tuftingovou pistoli, manžel mi stloukl rám a všechno se to nějak rozběhlo,“ vypráví designérka s tím, že práci s hřejivou vlnou tehdy vnímala jako způsob terapie.
Co je to tufting
Netušíte, co si představit pod pojmem tufting (někdy se užívá i název všívání)? „Když to hodně zjednoduším, jde o nastřelování vlny na plátno speciálními pistolemi. Dnes už pracuju se složitějším vybavením, které mi značně rozšířilo možnosti, a můžu si tak hrát s délkou vlny a jejím vrstvením. Na plátně můžu vytvořit téměř cokoli, stejně jako malíř. Stačí mít představivost,“ říká Mariya Patrovská.
A netají se tím, že je samouk: „Dnes je neuvěřitelná doba. Veškeré informace ohledně postupu i výroby se dají sehnat poměrně jednoduše. Je ale na každém tvůrci, aby si našel způsob, kterým dojde do cíle.“
Tvorba je odvaha ukázat, co je uvnitř
Pod svou značkou dnes Mariya tvoří koberce a tapiserie, jež vznikají na míru konkrétnímu prostoru a zadavateli. Každý kousek je originál, kterému předchází připravený návrh a také moodboard: „Je to taková vizualizace toho, co se mi honilo hlavou, když jsem návrh připravovala.“
A kde bere inspiraci? „Asi jako u každé kreativní činnosti to vychází z představivosti a toho, jakým způsobem vnímám svět. Čím si tu svou bublinu naplňuju. Co čtu, jaké galerie a města navštívím, jaké lidi potkám. Jsou to emoce a někdy i sny. Tvorbu vnímám jako odvahu jedince ukázat, co je uvnitř něj.“
Do projektů se pouštím po hlavě
Ve svém portfoliu má sice i několik hotových produktů, ale nejčastěji vyrábí kousky na zakázku. „Zatímco menší koberec můžu mít hotový za dva týdny, větší a kreativnější kusy dělám klidně i měsíc. Ten proces není jen o nastřelení, ale i lepení, zapošívání a finálním tvarování a holení vlny,“ upřesňuje designérka, která se snaží stále posouvat dopředu.
„Po prvních kobercích přišly tapiserie a realizace dětských kreseb, pak jsem začala vyrábět solitéry se zrcadly a dnes přicházejí snové projekty pro architektonická studia,“ vypráví. Pracovat na stále stejných věcech by ji ani nebavilo. „Mám v sobě nějaký vnitřní motůrek a do projektů se pouštím po hlavě. Posledně jsem seděla před obřím plátnem, kvůli kterému jsem musela vyklidit celý ateliér, a nevěděla jsem, kde začít. A právě tyhle výzvy mě posouvají dopředu!“
