Mikroplasty způsobují změny chování i rakovinu, jsou ve všem, co jíme. Vědci se děsí budoucnosti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na mikroplasty se v posledních letech zaměřila pozornost vědců po celém světě. A čím dál častěji přicházejí s čím dál znepokojivějšími zprávami. Ostatně nemusíme chodit ani za hranice - loni na podzim například ostravští vědci jako první na světě objevili mikroplasty současně v lidské plodové vodě a placentě. Kromě toho se malé částečky plastu našly i v mateřském mléce.

Co víme o dopadech mikroplastů na životní prostředí a jak se vlastně stane, že se plast dostane třeba i do našeho krevního řečiště? Co proti znečištění může každý z nás dělat? Dozvíte se v aktuální epizodě podcastu MUDr.ování.

Podle Tomáše Cajthamla, vedoucího Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jsou mikroplasty všude kolem nás. Žijeme podle něj doslova v době plastové. Jde přitom o skrytou hrozbu, která nejspíš ještě ukáže, jaký dopad na lidské zdraví může mít. Obavy z hlediska lidského zdraví vzbuzují zejména nejmenší formy plastových úlomků - nanoplasty.

„Zjišťujeme, že mohou vniknout do organismu, do tkání. Těch se bojíme. Nanoplastům jsme vystaveni všichni a máme zásadní problém, neumíme je dobře počítat, čím jsou menší, tím je nejistota větší,“ říká odborník v podcastu MUDr.ování.

Studie na myších mimo jiné už loni na podzim prokázaly, že mikroplasty mohou proniknout i do mnoha orgánů savců, a to včetně mozku. U myší dokonce následně docházelo i ke změnám chování a vymizení přirozených instinktů.

„Je to jedna z mnoha studií, které ukazují, že nanoplasty mohou být neurotoxické a že ovlivňují chování,“ popisuje Tomáš Cajthaml. K podobným závěrům vědci už dříve došli při zkoumání mořských plžů a korýšů, kteří byli vystaveni většímu množství mikroplastů.

„Studují se jednotlivé typy buněk a zjistilo se, že nanoplasty nejen vniknou do buňky, ale narušují její membrány a způsobují oxidativní stres, což je zásadní problém - to danou buňku významně poškozuje. V extrému, kdy se objevují volné radikály, to může vést až ke karcinogenezi,“ dodává odborník. To je termín pro zhoubné nádorové bujení.

Zrádnost mikroplastů podle něj tkví i v tom, že jsou schopné se v organismu hromadit. Výzkumné práce na živočiších poukázaly například na hromadění v játrech a dalších orgánech. Nikdo přitom neví, jaké množství těchto látek v jeho prostředí je a jakému množství byl během života vystavený.

Ruku v ruce s tím jde fakt, že výroba plastů raketově stoupá. Jak Tomáš Cajthaml upozorňuje, dvě třetiny plastů lidé vyrobili až po roce 2000. „Až 40 % veškerého plastu, který se vyprodukuje, jsou přitom jednorázové obaly, které se okamžitě stávají odpadem,“ upozorňuje. „Tohle tady necháváme příštím generacím,“ dodává s povzdechem.