Článek
Podle odborníků se dospělí při výchově svých dětí dopouštějí řady zcela zbytečných chyb. „Neumějí se ovládat a vše přenášejí na děti. Co na svých rodičích nenáviděli, pak sami dělají. Nejsou dětem dobrými vzory, chtějí po nich, aby dělaly to, co sami nedělají,“ vyjmenovává nejčastější chyby kouč partnerských vztahů Aleš Kalina.
Výsledek? Například tyto čtyři nešvary, se kterými se vaše děti mohou potýkat celý život.
1. Svět je strašně nebezpečný
Tohle je specialita přehnaně ustrašených rodičů. Jejich děti od malička slyší věty typu: „Nelez tam, akorát si zlomíš nohu!“, „Tam nesmíš sám, něco se ti stane!“, „Počkej, maminka ti pomůže, sám to nezvládneš!“.
Takové dítě dospívá s informací, že svět je plný nebezpečenství, vlastně je to boj o holý život. A veškerá aktivita, snaha o samostatnost, pokusy něco objevit, zkusit něco nového jsou čirým bláznovstvím, hazardem a nejspíš skončí tragédií. „Takto vychováte dítě s ustrašeným pohledem na svět. Bude se potýkat s nízkým sebevědomím, různými fobiemi, strachem z čehokoli nového,“ říká Aleš Kalina.
Odrazí se to všude. V neschopnosti navazovat vztahy, mít odvahu učinit nějaké zásadní rozhodnutí, zariskovat v práci. A z vaší ratolesti bude navždy ten tichošlápek v rohu, který doufá, že v krutém světě přežije další den bez úhony.
Je jasné, že se o své dítě bojíte, ale snažte se to udržet v nějaké normě. Svět přece není smrtelně nebezpečné místoFoto: Thinkstock
2. Nejsi dokonalý, nestojíš za nic
Mít za rodiče pedanty také není žádná výhra. Čelit neustálé kritice, nemoci se rodičům skoro nikdy zavděčit, vykouzlit na jejich tvářích úsměv, to je hodně bolestné. Posloucháte-li celé dětství, že pochvalu si zasloužíte, jen když budete nejlepší (budete mít samé jedničky, budete vyhrávat přespolní běhy, vaše výkresy budou zdobit školní chodby a ve sboru budete zpívat vždy jen sólo), skončí to nejspíš takto:
- Nezdravě ambiciózní jedinci – celý život se budete za něčím hnát, budou vás dusit vlastní ambice, které ale vlastně nelze ukojit. Dost často to končí totálním kolapsem, zhroucením pod návalem stresu a vyčerpání.
- Chroničtí lenoši – dojdete k přesvědčení, že nic nemá cenu, že ať děláte, co děláte, nikomu se nezavděčíte. A tak je lepší nedělat nic!
3. Nemáš právo na názor
Neumí projevit svůj názor, nedokážou říci „ne“, komukoli odporovat, hájit svá práva. Tak se chovají lidé, kteří v dětství od rodičů slýchali věty typu: „Neptej se, prostě to udělej!“, „Proč? Protože jsem to řekla!“ či „Nediskutuj a poslouchej!“.
Pokud s dítětem odmítáte o čemkoli mluvit, vzít v potaz jeho názory a představy, vyžadujete-li stoprocentní poslušnost bez jakýchkoli diskusí, brzy si na to vaše ratolest zvykne. A zařídí se podle toho i v dospělosti. Dojde k přesvědčení, že jeho názor stejně nikoho nezajímá, tak proč by ho říkal nebo proč by ho vůbec na cokoli měl.
Dítě by mělo vědět, že i jeho názor má hodnotu a je pro vás důležitýFoto: Thinkstock
„Velmi často takto vedené děti v dospělosti transformují své malé sebevědomí či strach do víceméně totožného chování, jakému byly samy vystavovány v dětství. Své obavy schovávají za tvrdost, na druhé straně ale stále očekávají i v dospělosti pokyny od svých rodičů, schválení svých kroků a podobně," dodává psychoterapeutka Lucie Horníková.
4. Jsi nejlepší!
V tomto případě jde o pravý opak pedantských rodičů. Tihle rodiče totiž své dítě pochválí úplně za všechno, za rozbité sousedovic okno (tedy, ty máš ale přesnou mušku), za čtyřku z matematiky na prvním stupni (mohla to být přece pětka) i za neustálé pozdní příchody domů (zpozdil ses jen o deset minut, ty jsi ale šikovný, minule to byla hodina). Výsledek? Dítě jde do světa dospělých s informací, že pro úspěch není vlastně potřeba nic moc udělat. Je jen otázkou času, kdy bude čelit velkému rozčarování a zklamání.
Znáte někoho, kdo si nějakou křivdu z dětství nese?
