Článek
Jak vypadá rande snů, je asi jasné. Dlouhé pohledy očí, jiskření jak na Silvestra a láska na celý život. Ale jaké je to katastrofické, ze kterého chlap třeba i odejde? Zeptali jsme se v další Aréně mužů. Tady jsou odpovědi!
Aleš Kalina (47 let), kouč partnerských vztahů: „Naštěstí jsem žádné vyloženě tragické rande nezažil, měl jsem štěstí na kvalitní ženy, které jsem na schůzku pozval. Kdybych si měl ale představit, jak by takové rande hrůzy vypadalo, scénář by byl asi následující: Pozval bych někoho ze seznamky, podle fotky by dáma vypadala přijatelně, ale pak naživo bych zjistil, že fotky patřily asi někomu jinému. Ve skutečnosti by přišla neupravená žena o 20 kg silnější, z oblečení by se jí linul zatuchlý pot a z úst by ani žvýkačka nepřebila zápach po včerejší česnekovo-pivní party.
Moje nadšení by se rychle rozplynulo, ale poněvadž jsem citlivka, neposlal bych ji domů, neutekl bych, ale chvilku bych se snažil. Snažil bych se vést rozhovor, i když bych věděl, že už to stejně nemá cenu. Během povídání by dotyčná do sebe hodila pár piv a několik panáků a vyprávěla by mi o jiných skvělých piatykách v její skvělé partě známých."
Jiří Martínek (25 let), designér: „Je překrásná, směje se všem mým vtipům a konverzace ani trochu nevázne. Zrovna si říkám, že ta schůzka, kterou mi z hecu dohodla kamarádka s její kolegyní z práce, nemohla dopadnout lépe. Pak ale otevřu oči a vrátím se zpět do reality, kde přede mnou sedí drobná slečna s knírkem, která už dvacet minut mlčí a co dvě minuty smrká za doprovodu zvuků královské fanfáry. Po každém zasmrkání se podívá, co do kapesníku vytvořila za velkolepé umělecké dílo.
Modlil jsem se za to, aby v tu chvíli na tu kavárnu, kde sedíme, spadl obrovský asteroid a smrt byla mým milosrdným vysvobozením. Naštěstí mi zavolal kamarád, a tak jsem mohl zfingovat, že zrovna někde musím pracovně být a že je to životně důležité. Od té doby se podobným rande vyhýbám."
Zbyněk Janíček (31 let), moderátor: „Stalo se…Šlo o rande na slepo, v době, kdy neexistoval facebook a přes chaty ne každý posílal fotky. Že nevypadala tak, jak se popsala, bych ještě pochopil, ale... Posadili jsme se a začali si povídat. Během první minuty jsem si přál, abych měl na čele stěrač. Nejdřív jsem si myslel, že snad ze stropu kavárny kape voda v rámci osvěžení zákazníků, bylo ale jasné, že slečna prská první ligu. Tak a co s tím? Začal jsem různě manévrovat.
I tak jsem si říkal, že to rande doklepneme a přece za to nemůže. Usnadnila mi to tím, že se zeptala, jaké mám auto, řekl jsem, že žádné. S vodopádem mi uraženě sdělila, že potřebuje někoho s autem, aby naštvala, dle jejich slov, ,bejvalýho starýho'. Takže jsem se zvednul, poděkoval a řekl, ať hledá dál."
Ladislav Jenšík (27 let), osobní trenér a hráč amerického fotbalu: „ Z rande jsem nikdy neutekl, ani když bylo strašné. Hrdě jsem ho přetrpěl, a to i když komunikace vázla u počáteční věty ,Jak se máš?'"
Jaroslav Vydržel (41 let), Feng Shui praktik a astrolog tradiční čínské astrologie: „Z přirozené podstaty věcí máme tendenci nepříjemná setkání zapomenout, vytěsnit, a tak pro mne nebylo snadné si něco takového vybavit. Asi každý zažil taková setkání, kde nepřeskočila žádná jiskra, kdy jsme si položili otázku, co tu vlastně ještě dělám. Kdy téma hovoru i jeho intenzita byly jiné, než bychom v té chvíli chtěli nebo si přáli. Asi jsem měl ale nějaké štěstí, protože rande, ze kterého bych utekl nebo které by bylo přímo katastrofální, jsem nezažil... nebo jsem ho dobře vytěsnil."
A jak to bylo u vás? Utekli jste někdy z rande? Proč?
