Článek
Jako malá chtěla být Eva Poláčková spisovatelkou nebo učitelkou. To druhé se jí částečně splnilo, ale stejně ji osud zavál jinam. Dnes spolu se svým mužem vede rodinný podnik, který je úspěšný i za hranicemi České republiky. A co víc, v magazínu Forbes jí patří 152. příčka v kategorii Nejvlivnější ženy Česka.
Drsné začátky
Eva Poláčková vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, jenže tehdejší politické důvody jí uzavřely cestu k milovanému učení, a tak se dala na studia hry na kytaru na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Pak ale potkala osudovou lásku a navíc přišel zlomový rok 1989. Ten otevřel dveře podnikání i lepším zítřkům.
K dekorativnímu osvětlení se Eva Poláčková a její manžel dostali náhodou díky společným přátelům. Nejdřív působili jako zástupci pro východní Evropu, později si začali hledat vlastní samostatnou cestu.
Eva vzpomíná, že začátky v podnikání byly drsné. „Začínali jsme v garáži. Kolegovi, který svařoval první dekorativní světla, jsem vařila a nosila jídlo. Postupně jsme si pomáhali celá rodina,“ vzpomíná a dodává i jednu úsměvnou historku. „Jednou jsme s nabídkou osvětlení přijeli s manželem do města a já si získala pozornost tamního pana starosty. Tak mě manžel představil raději jako svou asistentku…“
Osvícení popeláři
Když se Eva stala mámou, podnikání na hřebíček nepověsila. Dál pomáhala manželovi, do toho příležitostně učila i doučovala. Z malé firmy z garáže se postupem času stala společnost se stovkou zaměstnanců a povědomím ve 13 zemích Evropy.
Značka Decoled osvětluje třeba Staroměstské náměstí, brněnský hrad Špilberk nebo Stezky v korunách stromů. Pravidelné výstavy s názvem Story of Lights pak osvětlují celou řadu českých, ale i zahraničních památek. A co víc, firma manželů Poláčkových osvětlila kromě tramvají, lodí, autobusů nebo lanovky dokonce i jeden popelářský vůz.
Rozpustilá babička
Pokud by si snad někdo myslel, že po letech tvrdé dřiny si úspěšná podnikatelka užívá už jen zasloužilý odpočinek, tak se plete. „Pracuji obvykle od rána do pozdního večera, pracovní dny se u mě příliš neliší od těch volných. I když mám volno, vymýšlím a tvořím. Asi jsem pořád trochu neposedné dítě, takže pro mě není problém dělat více věcí najednou a intenzivně. Ale někdy si dopřeju návštěvu klubu, koncert nebo divadlo,“ přiznává a vzápětí dodává jeden netypický koníček.
„Miluju vyjížďky na motorce. Doufám, že si jednou zajezdím i s vnučkou.“ Rodina měla o vášnivou milovnici sportu strach a tak Eva, která se mimochodem označuje za rozpustilou babičku, přesedlala ze sportovní motorky na Harleye.
Blížící se Vánoce s sebou nesou pro většinu lidí pocit zklidnění a užívání si adventní atmosféry. Pro firmu manželů Poláčkových to je ale čas, kdy je práce nejvíc. Osvětlit stovky náměstí, obchodních center i památek nejen u nás, ale i v Evropě, to už vyžaduje značné úsilí.
Materiální dárky nečekám
Rodina Poláčkových má ve svém podniku jasně dané pozice. „Já se věnuji tvůrčí a obsahové stránce, podobě výstav a směru designu a obchodu. Syn, který je stejně jako já tak trochu vizionář, se soustředí na média, logistiku a výrobu a manžel nám připomíná i jiné stránky byznysu.“ Kromě firmy se Eva věnuje ještě pořádání koncertů a moderování různých akcí.
Na otázku, jaký dáreček by si letos přála vidět pod vánočním stromkem, má Eva Poláčková jasno. „Materiální dárky nečekám. Přála bych si, abychom k sobě my lidé znovu našli cestu a dokázali žít v harmonii a míru. Přeju si každodenně, aby naše potřeba spolu mluvit byla silnější než to, co nás rozděluje…“
