Pivoňky potřebují své místo, jinak vám nikdy nevykvetou. Nejvíc záleží na hloubce sázení!

Pivoňky, ať už bylinné, nebo dřevité, mají svébytný charakter. Vyžadují dostatek světla, výživnou, propustnou půdu a trpělivého pěstitele, který jim dopřeje správné místo hned od počátku – tyto rostliny totiž nemají rády časté přesazování. Pokud již na začátku dodržíte několik zásad, odmění vás úchvatnými květy, které v červnu promění záhon v opravdové divadlo barev a vůní.

Zkušenější zahrádkáři dobře vědí, že pivoňky jsou trochu „tvrdohlavé“. Než se po výsadbě plně rozrostou a rozkvetou, může to trvat i tři roky. O to důležitější je věnovat pozornost právě prvotnímu zasazení. Jediná chyba – například příliš mělká, nebo naopak hluboká výsadba – může tento proces výrazně zpomalit, či dokonce zabránit kvetení úplně!

Na první pohled by se mohlo zdát, že mělčí výsadba pivoňce nijak neublíží. Rostlina bude mít přece dostatek tepla a vzduchu… Jenže pivoňky to vidí jinak. Pokud jsou růžice pupenů příliš blízko povrchu, ohrožuje je nejen promrzání v zimě, ale i výkyvy teplot na jaře. Pupeny mohou zaschnout nebo zmrznout, a rostlina se tak na jaře sice zazelená, ale květy se nedostaví.

Dalším problémem je nedostatečné zakořenění. Mělce vysazená pivoňka má tendenci vysychat a trpí při každém delším období sucha. I když ji pravidelně zaléváte, voda se rychle odpaří a kořeny nemají šanci získat dostatek živin. Rostlina tak přežívá, ale nekvete ani se moc nerozrůstá.

Opačný extrém bývá častější. Mnoho pěstitelů se snaží pivoňky „ochránit“ před mrazem, a tak je zasadí hluboko, někdy i deset centimetrů pod povrch. Jenže to je pro pivoňku smrtící past: pupeny kořenů by měly být zhruba tři až pět centimetrů pod úrovní půdy, jinak se nedostanou k potřebnému teplu a světlu. Rostlina sice zakoření a poroste, ale kvetení se odkládá donekonečna.

Pivoňky totiž reagují na teplotní signály z půdy – a příliš hluboko uložené pupeny je jednoduše „necítí“ a zůstávají v klidovém režimu. Taková pivoňka může růst roky bez jediného květu, a přitom vypadá zdravě. Mnozí pěstitelé pak neustále přemýšlejí, proč jejich kráska ne a ne vykvést. Odpověď bývá prostá: Je příliš hluboko.

Zlatým pravidlem je, že pupeny (růžice) na oddenku mají být při výsadbě zakryty vrstvou půdy silnou asi 3 až 5 centimetrů. To platí pro klasické bylinné pivoňky. Dřevité druhy se sázejí o něco hlouběji, zhruba 10 centimetrů nad místem roubování, aby se zajistilo, že rostlina zakoření i ze své části, nejen z podnože.

Půda by měla být kyprá, humózní, ale dobře odvodněná: pivoňky nesnášejí přemokření. Na těžších jílovitých půdách pomůže přimíchat písek nebo kompost.

Stanoviště volte slunné, chráněné před větrem, nejlépe tam, kde nebude třeba rostlinu v příštích letech přesazovat. Pivoňky totiž potřebují čas, aby si na místo zvykly, a teprve pak předvedou svou plnou krásu.

Pivoňky nejsou květiny pro nedočkavé. Odměňují spíše klid a trpělivost než časté zásahy. Pokud jim dopřejete správné místo, výživnou půdu a přesně odměřenou hloubku výsadby, odvděčí se vám každým rokem bohatším květenstvím. Správně zasazená pivoňka dokáže růst na stejném stanovišti i několik desítek let – a často přežije i svého prvního pěstitele.

A tak až příště budete do záhonu ukládat tyto ušlechtilé hlízy, vzpomeňte si na jednoduché pravidlo: ne příliš hluboko, ne příliš mělko, ale tak akorát.

Podzimní sklizeň čerstvé zeleniny ještě stihnete. A skoro bez práce! Saláty a ředkvičky ochrání záhony