Článek
Tak už se vymáčkni!
Pokud máme doma muže konstruktivního, ruší ho naše projevy typické blondýny: „Miláčku, když jsem se snažila otevřít takové to plechové s rybičkami, tak mi ten pitomý otvírač nešel nandat do takové té dírky..." Problém je zřejmý a náš zaměstnaný manžel bude rád, když mu ho stručně objasníme: „Lásko, máme špatný otvírač konzerv, myslíš, že bychom mohli pořídit účinnější? Jeden takový jsem viděla..." Místo jeho kritiky je tu z naší strany jasné řešení, které navíc vkládáme do jeho, schopnějších rukou.
„Hm, to jsi ty, tak co je...," tak nějak podobně zní náš hlas do sluchátka, když zavolá manžel po pár letech soužití. Nic nás to nestojí, když ve sluchátku uslyší ženu - nás, nadšenou tím, že zavolal, že jsme rády, když s ním můžeme mluvit a nesmírně nás zajímá, co by s námi rád řešil.
Jsi jediný, kdo mi pomůže!
Radostně šveholit, smát se vtipům, které známe už léta - to není tak hrozná námaha za to, že se bude cítit dobře on a díky jeho dobré náladě i my. Stejně tak se k němu s důvěrou můžeme obracet o radu ve věcech, které bychom sice zvládly samy, jemu ale dopřejeme pocit nenahraditelnosti.
Vztah občas potřebuje kompromisyFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Chce to respekt
„Zase jsi dnes nic neudělal, nic nepřinesl, nezařídil, jsi k ničemu...," tak někdy začíná vodopád proslovu ženy, která zrovna zvedla oči od rozkoukaného seriálu, při kterém si právě lakovala nehty. Měly bychom uvěřit, že muž dělá, co může a jeho drobné neúspěchy nekomentovat. Jestli něco nepomůže jemu a tedy i nám, pak je to odsouzení. Nechme ho vydechnout, vstřebat své prohry, nechat ho udělat vnitřní inventuru. Věřte, že vás odmění vřelou láskou a obdivem k tomu, že jsme ho pochopily, i když to nahlas nepřizná. Zjistí, že v nás má oporu i ve zlých časech a prohloubí se tím svazek, který funguje v dobrém i ve zlém.
Nechte muži jeho chlapství
Náš partner bývá citově křehčí, než si vůbec dovedeme připustit. O to víc, že se od něj očekává „chlapáctví". Tedy to, že si vždy se vším ví rady a chod rodiny leží na něm. To v jeho očích z kluka dělá muže. Nezdar rodiny, finanční problémy, to všechno vidí jako svou osobní prohru. Proto bývají muži někdy zamlklí - řeší své vlastní komplexy, se kterými se nikomu, ani nám nesvěří, protože se stydí. Ponechme jim jejich koutek v duši, aby se mohli se svými vnitřními problémy porvat sami. Nezasahujte, nechte ho, aby se se vším sám vyrovnal a dejte mu důvěru, že to zvládne.
Zdá se vám, že muže zesměšňuji, že z nich dělám slabochy? Vůbec ne. Naopak tvrdím, že vůči tíze, která na nich leží, bychom mohly být vnímavější a zbytečně je nepodtrhávat.
A nebo máte jiný názor?
