Je chemie v potravinách nebezpečná? 1

„Bez zasahování výrobce, je v naší potravě obsaženo kolem půl milionu přirozených chemických látek," vysvětluje ing. Jaroslav Klonný DrSc. „Divili byste se," pokračuje, „kolik lidských mozkových, psychických pochodů, včetně přitažlivosti či lásky, lze vyjádřit chemickými vzorci. Musíte velmi přesně rozlišovat to přirozené, chemicky dokumentovatelné, a to umělé, čím ,zdatní' chemici dovedou ničit živé organismy všeho druhu." Naprosto průhledně řečeno: Nijak nás neděsí, když štípnutí hmyzem pálí, protože ho způsobila kyselina mravenčí, slovo kyselina nás neleká ani ve spojení s kyselinou citronovou, kterou většina z nás používá při konzervování zavařenin. I naše tělo si musí vytvářet množství kyselin k tomu, aby správně fungovalo. Znamená to, že ne každá chemie je škodlivá.

„Je na pováženou, že dnešní trend upřednostňuje konzumaci nejrůznějších lektvarů, léčitelských vynálezů a ,zdravotních' čajů, o jejichž kvalitě nic netušíme, proti chemicky vyvinutým látkám, například salicylátům (umělým ochucovadlům příbuzným aspirinu), které se podle výzkumu prokazatelně podílely na snížení výskytu srdečně cévních onemocnění," řekl nám profesor ing. Pavel Tříska, výzkumný pracovník analýzy potravin. Vysvětlil také to, že testování látky povolené zákonem jako potravinová přísada, trvá zhruba deset let. Naši chemici to berou velmi zodpovědně, a proto oficiálně zaregistrované látky přibývají velmi pomalu. To však neznamená, že jsou škodlivé. „Určité potravinové doplňky mohou mít svá zdravotní rizika především pro lidi konkrétně alergické, kteří se potom jednoduše některým produktům vyhýbají, celoplošné ohrožení však nehrozí," upřesnil ing. Tříska.

Všechno se dá zneužít. I odzkoušené neškodné látky, se mohou stát závadnými v nesprávné koncentraci a při špatném použití. Riziko hrozí především „díky" firmám, které používají nadbytek umělých, chemických přísad, aby ušetřily za přirozené zdroje. Tak, jako všechno, nesmí se přehánět ani umělé dobarvování, dochucování aromatickými látkami a přidávání umělých tuků. Sice zlevní výrobu, zkrášlí zboží, ale na zdravotní hodnotě mu nepřidá.

Ani zákony, které donutily výrobce k podrobnému rozboru složení na štítcích prodávaných produktů, nám příliš nepomohly. Výrobci se rychle naučili psát požadované informace podle pravdy, ale pro laika natolik nesrozumitelně, aby z nich stejně nebyl chytrý. Po nějaké době to vlastně vzdá a kromě doby trvanlivosti už další písmena a čísla nechá osudu. Laik by pátráním po latinských názvech strávil delší dobu než v supermarketu. Jedině alergik si může zapamatovat konkrétní látku, která mu škodí, a tu si pak na obalech kontrolovat. Přísady schválené všemi zeměmi Evropské unie poznáme podle písmena E doplněného různým trojčíslím.

Je jasné, že chemie není ošklivé slovo na pět, pokud není přeužívaná. V příštím díle zapátráme po tom, jak a kde se s konkrétními chemickými „vylepšovadly" potkáváme dnes a denně...