Hlavní obsah

Co cítí ženy po potratu?

Foto: Thinkstock

Při postinterrupčním syndromu může pomoci jen odborník

Neustálý pocit viny, strach, smutek, deprese, nechuť k sexu, ale i sebevražedné myšlenky. To vše mohou pociťovat ženy, které podstoupily interrupci. Ta měla vyřešit jejich problém s neplánovaným těhotenstvím, ovšem ve výsledku jim daleko víc problémů způsobila. Vážně postinterrupční syndrom existuje? A komu hrozí?

Článek

Říká se, že těhotenství je jedním z nejkrásnějších období v životě ženy. Jenže, co když jste miminko neplánovaly, nemáte žádné zázemí ani prostředky na jeho výchovu, a dokonce vám chybí i partner, o něhož byste se mohly opřít? Pro mnoho žen je pak jediným řešením interrupce. „Bylo mi 17, studovala jsem a neměla ještě ani maturitu. Otec dítěte se na mě vykašlal a odmítl mi jakkoli pomoct. Takže jsem po dohodě s maminkou podstoupila interrupci,“ svěřuje se v jedné internetové diskusi Pavla.

Jenže místo úlevy zažívala Pavla další dva roky doslova peklo. „To bych nepřála nikomu. Byla jsem úplně na dně, naprosto bez nálady, nic mě nebavilo, nic jsem nebyla schopná dělat. Kdykoli jsem viděla dítě nebo těhotnou ženu, propukala jsem v hysterický pláč. Styděla jsem se za sebe, pořád myslela, co by bylo, kdybych si to miminko nechala,“ popisuje Pavla. Nakonec ji postihly silné deprese, musela přerušit školu a vyhledat pomoc odborníka. Ten jí diagnostikoval postinterrupční syndrom…

Foto: ThinkstockCelý interrupční proces je potřeba velice důkladně zvážitDva příznaky už značí riziko

Postinterrupční nebo také postaborativní syndrom má podle autorů knihy Help for the Post-Abortive Woman množství možných symptomů, ale neznamená to, že je musí žena pociťovat všechny. K tomu, aby trpěla pstinterrupčním syndromem, stačí prý jen dva z následujících příznaků:

  • Pocit viny
  • Nevysvětlitelná úzkost
  • Návaly paniky a pláče
  • Silné deprese a sebevražedné myšlenky
  • Velká touha po dítěti, tedy po dalším otěhotnění
  • Obavy, zda je žena stále plodná
  • Poruchy příjmu potravy
  • Poruchy spánku
  • Nekontrolovatelné výbuchy emocí – hysterický pláč, smích, vztek, zlost…

Známkou toho, že něco není v pořádku, je i zhoršení stavu v určitých obdobích. Například v době, kdy by se dítě bývalo narodilo, nebo v měsíci, kdy k potratu došlo.

Ale pozor, žádná „samoléčba“ neexistuje, pomoci může jen odborník! Jen psycholog, psychoterapeut nebo psychiatr stanoví diagnózu a formu léčby. Někdy totiž nejsou potřeba léky, ale jindy se to bez nich neobejde.

Syndrom nehrozí všem

Je jasné, že ne každá žena, která interrupci podstoupí, musí nutně čelit postabortivnímu syndromu. Navíc v dnešní době, kdy drtivá většina žen bere hormonální antikoncepci, dobrovolných potratů radikálně ubylo. „Býval to dle mého názoru především problém mladinkých dívek, které byly k potratu v podstatě dotlačeny okolím. Ony samy to dítě vlastně i chtěly, ale bylo jim vysvětleno, že interrupce je lepší řešení,“ říká gynekoložka Kateřina Svojanovská. Dnes podle ní interrupci podstupují většinou starší ženy kolem čtyřiceti let, které se pro něj rozhodnou skutečně samy, a proto ho také lépe snáší.

Tip redakce: Jak se chránit před nechtěným těhotenstvím se dozvíte v článku Antikoncepce: Žhavé novinky.

Ačkoli existují organizace (především v USA), které existenci syndromu popírají, interrupce je pro ženu psychicky náročným zákrokem. A jedinou cestou, jak se následným psychickým problémům vyhnout, je celý zákrok skutečně velmi důkladně zvážit a učinit rozhodnutí, ke kterému jste došly samy a nikdo vás k němu ani náznakem nenutil! Jak moc těžké to je, se dočtete v článku Zlato, jdi prosím na potrat!

Podstoupily jste interrupci? Nebo jste o ní jen uvažovaly? Zapojte se do diskuse pod článkem.

ynezorPumanzeSaNyknalC