Co udělat s uhynulým domácím mazlíčkem? I to musíme občas řešit

Když si pořizujete štěňátko nebo kotě, nemyslíte na to, co bude za deset patnáct let. Postupem času vás tato situace dostihne. V rodinách s dětmi bývá odchod domácího mazlíčka jedním z prvních setkání se smrtí. Už proto je dobré popřemýšlet o důstojných podmínkách rozloučení.

V zásadě máte tři možnosti. Ta nejjednodušší je odvézt mrtvé zvíře k veterináři k asanaci, tedy likvidaci v kafilerii. Poplatek závisí na váze zvířete, je v řádu stokorun. Pro většinu chovatelů je to nepředstavitelná varianta, ale například v mrazivé zimě nebo v situaci, kdy jste jakkoli indisponovaní, je to nejsnazší cesta. Pro inspiraci se podívejte, jak chlapeček pohřbil svoji zesnulou rybičku.

Pochování mazlíčka na vlastním pozemku reguluje zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a upřesňuje vyhláška z roku 2014. Stanoví, že by mrtvé zvíře mělo být uloženo nejméně 200 metrů od vodního zdroje, 100 metrů od stavby pro bydlení nebo rekreaci a 50 metrů od hranice sousedního pozemku. Petr Pejchal ze Státní veterinární správy doplňuje: „Zvíře nesmí být podezřelé z jakékoli nákazy a je nutné je zahrabat do hloubky nejméně 80 cm pod povrch s použitím dezinfekčních prostředků. Místo je třeba viditelně označit.“

A jaká je praxe? Většina majitelů psů a koček je pochovává na zahradě u domu, chaty nebo v lese či parku. Doktorka Šárka Vodičková z veterinární kliniky Delta popisuje vlastní zkušenost: „Na venkově lidé vnímají psa jako hlídače domu a kočku coby přítulné zvířátko, ovšem ne úplně jako člena rodiny. Adekvátně se chovají i po jejich smrti. V drtivé většině je pohřbí na vlastním pozemku, někdy využijí asanace.“

Ve městech je situace odlišná. Psi i kočky jsou vnímáni jako domácí mazlíčci, někdy dokonce coby „prestižní majetek“, pokud jde o vzácnější, drahé plemeno.

„Z klientů pražské veterinární kliniky více než polovina volí pietní rozloučení a nejčastěji využívají některé z pohřebišť,“ pokračuje Šárka Vodičková. V Praze je nejznámější Zahrada přátel nejvěrnějších. Bohnický park 12 let nabízel možnost zřídit zvířecí hrob. Služeb využil pro svého psa i bývalý prezident Václav Havel a řada velvyslanců. V současnosti nepřijímá nové klienty.

Pražany vyhledávaný je také hřbitov ve Vražkově pod Řípem. Funguje už od roku 2003 a uložení mazlíčka do hrobu začíná na tisícikoruně. Samozřejmě si můžete přikoupit i spoustu dalších služeb. Od přivezení přes speciální náhrobní kámen až třeba po smutečního řečníka. Cena se může vyšplhat i na deset tisíc korun.

Dlouho fungovalo jen zvířecí krematorium v Brně. Dnes jsou v Praze hned dvě – V Běchovicích a ve Strašnicích, ale také v Olomouci, Rakovníku nebo České Lípě.

Co nabízí? Širokou škálu služeb. Můžete si sjednat uspání zvířátka (eutanázii) u vás doma, jeho převezení, uložení v chladicím boxu a samotný žeh. S mazlíčkem se můžete v klidu rozloučit v obřadní síni. Abyste měli jistotu, že dostanete jen popel svého psa nebo kočky, mají všechna zařízení systém kódování, aby nedošlo k záměně zvířat.

„Provádíme zhruba 70 kremací za měsíc,“ vypočítává Jan Šípek z Krematorium zvířat Praha. „Klienti chtějí nejčastěji základní kremaci, asi polovina z nich si navíc objedná okrasnou urnu, šperk s popelem či jiný doplněk. Zhruba 20 % lidí se chce se zvířátkem rozloučit. Průměrně klienti platí 4900 korun,“ uzavírá Jan Šípek. Nezapomeňte doložit, že mazlíček byl řádně očkován. Urnu s popelem si pak můžete už hodinu po kremaci odvézt domů, uložit do hrobu či rozprášit na loučce.

Na svého zvířecího kamaráda můžete vzpomínat různě. Někdo třeba nevyhodí oblíbené pelíšky a misky, které mu ho připomínají. Jiný rád zavzpomíná s fotkami. Nově máte možnost zapálit svíčku na virtuálním hřbitově a dát o tom vědět všem ve svém okolí.

Pro chovatele to je možná opravdu smutné téma, ale prostě patří k životu.