Hlavní obsah

Deník samoživitelky: Konec lázní a zpět do normálního života

Foto: Rocketclips, Inc., Shutterstock.com

Poslední týden v lázních. Posledních pět dní procedur, bazénu, kamarádů, poslední týden nádherné přírody, čistého horského vzduchu. Při každém cvičení si jednotlivé cviky fotím, natáčím, abychom je denně doma procvičovali, jen tak docílíme maximálního účinku.

Článek

Tak jsme se konečně dostali lanovkou na Černou horu, a to díky mé kamarádce. I dospělí občas udělají něco špatného, co je pro něco dobrého, tím si to můžu omluvit. Cesta vyšla na polovinu peněz, zalhala jsem o věku Kubíčka, tím, že má poruchu růstu, vypadá minimálně o dva roky mladší, měl cestu lanovkou zdarma. Měla jsem z toho radost jak malé dítě, jak málo někdy stačí ke štěstí. Kubíček byl nadšený, o to víc, že všechny sloupy po cestě byly číslované, odpočítával je až na vrchol hory. Výhled nádherný. Nemám ráda výšky, takže jsem se zarytě dívala do podlahy a modlila se, ať jsme nahoře co nejdříve.

Je tu první sníh, asi deset centimetrů souvislá vrstva, což je pro Kubíčka jasný pokyn zahájit sněhovou bitvu. Míří velice dobře, koule mi přistála přímo na obličeji. Vydali jsme se k Černé boudě a pak stezkou na rašeliniště. Cesta nám rychle utekla a zpět jsme se vydali po sjezdovkách dolů. Za ten nápad jsem se proklínala až do konce cesty, moje kolena byla v šoku, otřesy a nárazy v prudkém kopci se jim vůbec nelíbily, dala mi to značnou bolestí najevo. Přísahám, že příště žádné takové nápady nebudou. Ale jinak to byl výlet nádherný. Poslední bazén, shodou okolností jsme ho měli sami pro sebe, tak jsme si ho užili. Pomalu začínám balit. Domů jedeme v neděli, abychom se vyhnuli hustému provozu ve všední dny. Po cestě ještě nakoupit věci na cukroví.

Doma vše vybalit, zapnout pračku. Vojta mě překvapil, byt vzorně uklizený, nenašla jsem nic, co by nasvědčovalo, že tu byl měsíc sám bez mého dozoru, zajímalo by mě, kolik mu to dalo práce. Navařila jsem jídlo, upekla, přebalila tašky a nanosila je zase do auta. Nachystat veškeré lékařské zprávy.

Je pondělí a my odjíždíme do Ústí, po cestě se stavíme na OSSZ, kam předáme potřebné zprávy. Snad nám napodruhé konečně průkaz ZTP schválí a my tím dosáhneme na mobilitu, která je na něj přímo vázaná. Kubíček se už těší zpátky do jeho speciální školky. Tak se modlím, aby mu zdraví vydrželo, ze září promarodil tři týdny, v lázních dva týdny, tak snad budeme mít štěstí a vydrží déle. A hurá, můžeme začít zahájit novou sezonu pečení cukroví, musím vyloupat ořechy, dostala jsem půl pytle. Už se na tu vůni ořechu, skořice a vanilky moc těším.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek