Článek
Dvě dřív dobré kamarádky dospěly do fáze, kdy se nemohly ani vidět. „Pořád jsem slyšela, jak Anička je hodná, slušně se chová, neodmlouvá, učí se výborně. Nakonec jsem ji začala nesnášet, a už se to nikdy úplně nespravilo,“ popisuje Jana.
Po čase se přitom dozvěděla, že Anička na tom nebyla lépe. „Doma stále poslouchala, že já jsem hubená, že sportuji, a ať se podívá na sebe.“ Než tedy vyslovíte větu začínající většinou slovy: Proč nejsi jako..., zkuste si představit, jak asi dítěti je.
Upozorňujte jen na pokroky
Když chcete potomka motivovat, nesrovnávejte dítě s jiným, srovnávejte ho samo se sebou. Před měsícem ti to psaní ještě nešlo, a podívej, jak to teď pěkně zvládáš! To dítě nakopne mnohem víc, než když ho porovnáte třeba se stejně starou sestřenicí. „Ukazovat dítěti, jak je někdo jiný úžasný, ho neposune k lepšímu výkonu,“ podotýká dětská psycholožka Markéta Klingerová. Křehký dětský rozum si takové věty může vysvětlit i tak, že by rodiče radši měli za dítě někoho jiného.
Důležité je získat v dětství sebedůvěru. Chvalte za to, co se vaše ratolesti naučily nového!Foto: thinkstock
Dejte pozitivní příklad
Místo přednášky o tom, jak dcera od sousedů dostala z písemky jedničku a váš potomek zase pětku, na to jděte obráceně. Najděte dítěti vzory, které také překonaly nejednu překážku a ukažte na nich, možná i sami sobě, že se všechno může otočit. „Když je dítě smutné, že mu něco nejde, takový příklad, zvlášť pokud třeba půjde o jeho oblíbence, může dítěti dodat odvahu a naději, že ještě všechno může být jinak,“ radí psycholožka. Třeba fotbalista Vladimír Šmicer schytal dvojku z tělocviku, zpěvačka Dara Rolins prý zase dostala trojku z hudební nauky, špatné známky měl i mladý herec Martin Kraus.
Nepřipravte dítě o vztahy
Neustálé vychvalování schopností jiného dítěte než toho vašeho může potomkovi zavařit ve vztazích. Proč se mám dál kamarádit s Aničkou, když je lepší než já a rodiče by chtěli mít doma spíš ji? Když se navíc k rodičům ve srovnávání přidá i paní učitelka ve škole, pokud možno před celou třídou, nemůžete se potom divit, že dítěti se do studia nechce.
Čím víc budete schopnosti svého potomka s někým srovnávat, tím menší bude mít motivaci něco dokázatFoto: isifa
Ale ještě horší je možná porovnávání sourozenců. „Dítě má pocit, že sourozenec je rodiči lépe přijímaný, že ho mají radši. Potom začne bojovat o svoje místo na slunci, třeba tím, že bude cíleně číhat na chyby chváleného potomka. A vztahy mezi sourozenci to může citelně narušit,“ podotýká Klingerová. „Nám tohle babička dělala se sestřenkami. Akorát se stalo to, že se nemusíme,“ popisuje čtenářka Jitka.
Psycholog Jeroným Klimeš navíc upozorňuje, že sourozenci ze vzájemné averze nemusejí vyrůst a může se s nimi táhnout po celý život. Zkuste si představit, jak je vám, když vás šéf zkritizuje a kolegu vám dá za příklad. I když ten v tom bude nevinně, nejspíš nebudete mít chuť vyrazit s ním v polední pauze na oběd nebo večer na skleničku.
Ale aby nebyli ti špatní jen rodiče, je třeba přiznat, že i děti si porovnáváním se spolužákem nebo sourozencem občas pomůžou. Mám čtyřku, ale kamarádka Petra dostala pětku! S podobnou výmluvou přece děti často ze školy přicházejí.
Jak jste motivovali či motivujete své děti vy?
