Pomoc! Nesnášejí mého partnera!

I když máte pocit, že jste si našla sebedokonalejšího partnera, tak pokud má jeden z vás děti z předchozího manželství, není vyhráno. Měl by to být partner i pro ně, ale na rozdíl od vás si ho dobrovolně nevybraly. Stejně jako on si nevybral je. Obzvlášť složité je, když dítě má pocit - někdy oprávněně, že právě nový partner je důvodem rozpadu rodiny.

„Málokterá situace z oblasti rodinného života vyžaduje tolik citlivosti a kompromisů, jako vytvořit dobrou atmosféru a vztahy mezi novým partnerem a dětmi. Samozřejmě někdy to jde lehce. Ale často vznikají různá pnutí, k nimž je třeba se správně postavit," říká Hana Pazlarová z manželské a rodinné poradny.

Roli tu velmi často hraje žárlivost, ať už si to dítě uvědomuje či ne. „Cítí, že rodiče nebo rodič už tu nejsou především pro ně, ale také pro někoho, kdo vlastně do rodiny a k nim nepatří. Je třeba, aby si uvědomovalo, že z lásky rodičů nic neztratilo," vysvětluje psycholožka. Jak doporučuje, pokud se k vašemu novému partnerovi chová odtažitě, odmítavě nebo případně drze, není na místě ho trestat, nutit k tomu, aby okamžitě a bezvýhradně nastalou situaci akceptovalo. „Naopak se snažte mu dát najevo, že ho máte stále stejně rádi, věnujte mu čas, a to jak sami, tak s partnerem. Cílem je, aby postupně pochopilo, že se neocitlo na vedlejší koleji," doporučuje Hana Pazlarová. Hlavně se vyvarujte vytváření dojmu, že jste přivedla domů náhradního tatínka - prezentujte ho spíše jako potenciálního kamaráda.

Váš nový partner by se neměl okamžitě stylizovat do role hlavy rodiny, příliš zasahovat do výchovy, natož nekompromisně vyžadovat autoritu. „To vše chce čas. Dítě musí nejprve pochopit, že jeho role není ohrožena. Všichni společně si musí nalézt model soužití, který zajistí důstojné postavení všem zúčastněným," konstatuje psycholožka Pazlarová.

Zůrazňuje, že pokud toho partner není schopen nebo dokonce sám pociťuje vůči vašemu dítěti či dětem nechuť, případně se k ní nechá vyprovokovat, nastává velmi vážný problém, který může dítě psychicky a citově trvale poznamenat. „Pak si žena musí rozmyslet, zda by nebylo vhodné najít jiný model - například se s přítelem stýkat jen občas. I když je to těžké, protože taková žena, která dopustí necitlivé partnerovo chování vůči vlastnímu potomkovi, má většinou hrůzu z toho, že zůstane sama, je na něm nějakým způsobem závislá," popisuje nejhorší možnou variantu odbornice z rodinné poradny.

Zmíněná vstřícnost a tolerance musí mít ovšem na druhé straně své meze. I dítě by mělo postupně, pokud se nový člen rodiny upřímně snaží, projevit toleranci. Hlavně je třeba najít mez, kdy projevy dítěte už nevycházejí z obav z odstrčenosti, ale z přehnané žárlivosti a snahy soustřeďovat veškerou pozornost na sebe, tendence mít vás jen pro sebe. „I tak je třeba stále vysvětlovat a věnovat dítěti pozornost, ale vymezit hranici, kdy i vy máte právo na svůj život, svůj čas. Není to jednoduché, ale oba extrémy - jak odmítání, tak permanentní ústupky, v důsledku škodí psychickému vývoji dítěte i vašemu partnerskému vztahu.

Někdy je naopak pro děti problémem nová partnerka otce, zejména pokud to byl on, kdo kvůli ní rodinu opustil. Pokud ji samy nezačnou akceptovat a ona k nim nenalezne ten správný přístup, může se stát, že se pro ně stanou návštěvy u otce jen nepříjemnou povinností. „Někteří muži dokážou být v tomto ohledu dost necitliví. Chtějí své partnerce ukázat, že za ní ve všem stojí a že děti ji prostě přijmout musí. Když se společným kontaktům děti vzpěčují, mají tendenci obviňovat bývalou manželku, že za tím stojí její popichování proti němu a jeho milované," líčí Hana Pazlarová jeden, bohužel, z ne zcela netypických případů. „Pak je třeba si s exmanželem promluvit a vysvětlit mu, že neochota dětí se s ním stýkat nepramení od vás. Že by bylo vhodné - alespoň částečně - se s dětmi setkávat sám," konstatuje, i když připouští, že to často nebývá snadné.

Celkový princip je totiž pro celou situaci jednoznačný: schopnost vzájemných dohod mezi všemi zainteresovanými dospělými a maximální vnímavost vůči tomu, že pro dítě může být tato situace, kterou si samo nezvolilo, obzvlášť zatěžující.