Článek
Když se mi do ruky dostala kniha od PhDr. Otmara Chadima, DrSc., s názvem Jak si získat a udržet muže a ženu, manželství a vztah přes mužovy koníčky a touhu po svobodě a ženiny kamarádky a touhu po jistotách, věděla jsem, že se u ní budu bavit. A taky ano, avšak než jsem se dostala ke kapitole, jak to má muž ve světě žen strašně, ale strašně složité. Přimělo mě to k zamyšlení, zda tomu tak opravdu je.
Strach ze žen? Nesmysl!
Evoluční vývoj je jasný - od dob, kdy si muž vybral ženu, popadl ji a hodil k sobě do jeskyně, uplynulo hodně vody. Muž už se dnes nerozhoduje tak přímočaře a jeho dvoření si žádá větší úsilí. Jelikož tento průlom přišel v novověku a zejména 20. století, domnívá se Otmar Chadim, že od této chvíle je nejspíš všechno špatně. Emancipace pánům vzala jejich sílu a oni se prý v dnešním světě ztrácejí! Zatímco v pravěku chodil muž na mamuty a nic neřešil, momentálně se ustrašeně prodírá ulicemi a bary a údajně se obává, že se stane obětí nenasytné kudlanky nábožné. (Můžete hádat, komu se tak říká.)
Aby muž, chudáček malá, přežil, doporučuje se mu kamufláž čili přetvářka. Do výčtu užitečných rad se prostě řadí to, aby tajil, jaký doopravdy je. Před ženou se má chovat následovně:
- Obdivovat ji, jak jen to bude možné - a považovat ji za dokonalou.
- Chovat se jako dosud nepolíbený, za ruku nevzatý a celkově morálně čistý člověk, který ženy zná pouze z teorie.
- Působit dobrácky, ochotně a obětavě.
- Jásat nad faktem, že se vůbec stal předmětem zájmu a někdo si ho všiml.
- A nakonec by měl přikyvovat - neustále a na cokoliv.
Po takovémto úvodním ceremoniálu a prvotním proklepnutí totožnosti ženy může postupovat dále a pomalu odhalovat své opravdové já. Nemůže se ale dostatečně vyjadřovat, dokud se žena náležitě neprojeví a nepředvede, co je vlastně zač. Tak co tomu říkáte, milé dámy?
Muž má své já odhalovat pomaluFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Jak to vidím já
Mám takový pocit, že spíš muži mají čím dál větší nároky. Když dostali upečeného mamuta, najedli se a byl klid. Dnes vymýšlejí nesmyslné teorie, jak se k nám chovat, abychom nedostávaly moc ani málo. Požadují, abychom dobře vypadaly, postaraly se o děti i domácnost, zároveň budovaly kariéru a ještě se u toho usmívaly. Mezitím, co si postěžují, jak měli v práci těžký den, proberou se zprávami od milenky. A když žádnou nemají, v zájmu osvěžení svého sexuálního života udržují přes e-mail či komunikátor kontakt se slečnami ze seznamovacích profilů, které nemají ani tušení, že partnerka zrovna vaří večeři, natož že vůbec existuje.
Manažeři a vůbec muži na vyšších pracovních postech hned namítnou, že na „tohle" přece nemají čas. Tak co je větší výhra? To, že partner vysedává u internetu a koketuje, nebo chodí domů v jedenáct večer s tvrzením, že přece něco buduje „pro nás oba"? (Tak to se víceméně projeví při případném rozchodu nebo rozvodu, protože na co není v dnešní době papír, jakoby ani nebylo.) Jací tedy jsou dnešní muži? Rozhodně ne bojácní, ustrašení a ztracení! Chtějí hodně, ale otázkou je, jestli i hodně dávají. Pokud mají pocit, že žena je nástroj ďábla, nechť nás u něj klidně reklamují...
