Hlavní obsah

Dokud nás smrt nerozdělí?!

Foto: asmphoto.cz/jiunlimited

Láska je pro nás důležitá

Pro lásku není žádná oběť dostatečně velká. V jejím jméně přišla na svět spousta nových usmrkánků a ještě na počátku devatenáctého století připravila o život třicet procent ženské populace. Jestliže kdysi stála láska ženy životy, co je stojí dnes?

Článek

Proč už mě nemiluješ?

Nejsme prodávány za statky, nemusíme žít s hrubými starci, a přesto se z nás tak často stávají nespokojené, usoužené Maryšky. Po několika letech feromonový opar vyčichne a zůstanou dvě zmatené základní složky, které zkusmo testují ztracenou esenci. Jenže láska se nedá najít, koupit ani naučit - jak se mylně domnívali naši předkové...

Co nepatří do pohádky? Hádky!

A taky špinavé ponožky, šestinedělí, účet za kadeřníka...

„Formule lásky před padesáti lety znamenala společný závazek navždy, za všech okolností. Já sám jsem byl v mládí pod vlivem romantického konceptu lásky, že mezi několika miliony lidských bytostí je jedna jediná, já ji musím najít a zůstat s ní do smrti..." Tak hovoří emeritní profesor z anglického Leedsu, který se zabývá láskou dneška a z Prahy si loni odvezl cenu nadace Havlových Vize 97.

Dvaaosmdesátiletý polský sociolog Zygmunt Bauman je považován za moderního proroka. Miliony čtenářů zaujaly filozofické pohledy na moderní společnost, kterou hodnotí jako stále proměnlivou, nejistou, plynoucí, tekutou... Podle jeho teorie zkapalněly i mezilidské vztahy.

„Hlavním znakem tekuté společnosti je neustálá změna pravidel. Jako bychom se pohybovali na tekoucím písku. V tomto prchavém světě jsou dlouhodobé svazky velmi riskantní záležitostí. Sníme o dvou věcech zároveň - o svobodě a o lásce. To je ambivalentní, protože láska neznamená závazek, který plyne ze vzájemného dávání a braní. To je byznys."

Ale pro moderního člověka je zcela přirozené, že pokud něco získává, něco musí dát...

Bauman ví, že láska se nedá najít na ulici, a je ji třeba dennodenně obnovovat.

„Je to obrovský úkol, protože v lásce jsou dvě autonomní bytosti, každá je totalita a zároveň, jak říká Emmanuel Lévinas, absolutní alterita. Druhého nelze vlastnit a absorbovat.

I po šedesáti letech jsme s manželkou pořád dvě rozdílné bytosti."

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ženy většinou milují láskou majetnickou

Záhadný fenomén - láska na šest způsobů. Vědecky ověřeno!

Volba partnera je jednou z nejdůležitějších kritérií spokojeného života. Přesto záhadou lásky se sociální psychologové zabývají teprve několik desetiletí. Empirické vědy popisují lásku buď jako jednotný konstrukt, hluboce prožívaný, všezahrnující pocit náklonnosti ke druhé osobě, jíž jsme neodolatelně přitahováni, nebo fenomén, který má mnoho vrstev, dimenzí...

Učebnice psychologa Searse rozlišuje šest způsobů lásky. Romantickou lásku eros. Pragmatické připoutání k partnerovi, lásku pragma. Majetnickou lásku mania, naopak obětavou lásku agapé, přátelskou verzi lásky storgé a sexuální dobrodružství, lásku ludus.

V nejrůznějších průzkumech dosahovaly ženy stupně mania a pragma, zatímco muži milují nejčastěji láskou eros, agapé a ludus. Ženy se zamilovávají do partnerů, kteří je ohromí mocným afrodiziakem inteligence, muži si podvědomě vybírají ženy podle tělesné přitažlivosti a pohlavních znaků, což si vědci vysvětlují zakořeněností evoluce.

Rychleji se zamilují ženy a určují tak také směr vztahu. Ještě po roce dokáží ženy milovat intenzivněji a jsou to zase ženy, které snadněji opouštějí vztah, který nemá budoucnost.

Muži se v těchto situacích projevují jako snílci, kteří si problémy nepřipouštějí. Při rozchodu tak spíše zůstanou expartneři přáteli, pokud jej navrhl muž.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Muži nás bezpochyby vedle sebe potřebují

Teorie žárovky, položí vás na krovky...

Že ženská chlapa nikdy nepochopí, věděl už Adam a poté postupně všichni muži jakékoli rasy, věku, doby či vyznání. Nejbolestněji tuto pravdu zažívají ti, kteří přináší lidstvu osudové oběti ve jménu sportu, vědy a svobody. V jejich případě bývá ideální nepořizovat si partnerky, aby s nimi jejich úspěchy, často však spíš břemena, nesly. Jenže muži jsou nepoučitelní. Touží po nás, chtějí nás mít po svém boku, a to i za tu cenu, že se nikdy nenaučí odhadnout naše rozpoložení...

Jedné noci vběhl Edison celý rozradostněný do ložnice a nadšeně provolával: „Miláčku, povedlo se mi to!"

Jeho žena, léta stepující za dveřmi laboratoře, neměla pro pokrok patřičné pochopení...

„Tak už pojď konečně spát, Thomasi..." prohodila rozespale a než se znovu propadla do sladkého bezvědomí, ryze prakticky dodala: „A, prosím tě, ZHASNI!"

Troufám si tvrdit, že až v tento okamžik se Edisonovi skutečně rozsvítilo. Vyrobil žárovku s plusem a minusem po vzoru Boha, jenž stvořil člověka jako muže a ženu.

Pochopil, že protiklady mají smysl, doplní-li se. Občas kontakt oněch protipólů může, pravda, nebezpečně jiskřit, faktem ale je, že jedině a teprve tehdy může být světlo...

ynezorPumanzeSaNyknalC