František Drozdek: Češky mají vkus, ale jsou příliš opatrné

Je výřečný, vtipný a neexistuje snad otázka, na níž by nedokázal odpovědět s grácií a originalitou. Když mi prozradil, že v minulosti pracoval v diplomacii, nepřekvapilo mě to. Že ale nakonec své štěstí našel v malé Zámecké parfumerii v Praze, kde s láskou a důvtipem míchá originální parfémy na míru podle individuálních přání svých klientů, by mě při pohledu na něj nenapadlo.

Je to takový novodobý alchymista. Nehledá sice elixír věčného mládí, ale vytváří ty nej vůně pro každého, kdo k němu zavítá.

Jak se diplomat a muž dostane k téhle, z mého pohledu spíš ženské práci?

Jako malý kluk jsem o tom určitě nesnil, tenkrát byli v módě různí kosmonauti, jezdci F1 a u mě rockové hvězdy. Obvykle říkám, že mi smrděla práce tak dlouho a tak hodně, až jsem si řekl, ať už kouká vonět. Pravda je ovšem docela prozaická, přišel jsem o práci, tohle mi pánbůh druhou rukou nabídl a já jsem s díky přijal. A také jsem záhy pochopil, že už dávno předtím mě obdařil nezbytným vercajkem, tedy dobrým nosem, aniž bych si to moc uvědomoval.

Přesto si nedovedu představit, že se jen tak ze dne na den stane z diplomata parfumér.

Know-how nezískáte jinak než cvičením a dalším cvičením, podobně jako se učíte vařit. Chuť a čich jsou nejvíce příbuzné smysly a kdo umí jedno, zpravidla umí i to druhé. Já jsem se voňavkám dříve nijak aktivně nevěnoval, tomu druhému ovšem hodně a nadšeně, takže i v poměrně pokročilém věku nebylo nemyslitelné přeladit. A pomohl mi také výrobce, který mě do branže uvedl a pak brzy vypustil na svobodu.

Sám jste řekl, že vás pánbůh obdařil dobrým nosem. Je jasné, že pro svou práci potřebujete vytříbený čich. Není to ale v běžném životě spíš nevýhoda?

Nevýhodou je přecitlivělost na některé pachy, to je vjem sám o sobě. A pak jde i o reakce okolí, mají vás za ufňukance, nechápou, co vám tak vadí, a vysvětlit to nelze. Podobně to budou mít hudebníci s hlukem.

Je vám nějaká vůně vyloženě nepříjemná?

Z toho, co lze považovat za vůně, a míním tedy kvalitní vůně, mi nevadí nic, jenom se mi něco nelíbí. Profesionál musí mít nadhled, musí se umět oprostit od svého osobního vkusu. Třeba můj bratr je kuchař a nepozřel by kus ryby, ale dělá skvělé sushi. Ale abych řekl i něco konkrétního, nelíbí se mi třeba vůně fíku.

Dá se nějak zobecnit, které vůně sluší blondýnám a které brunetám?

To je jenom subjektivní dojmologie. Vnímám třeba santal jako tmavou vůni, která podle mne víc sluší brunetám, ale když se líbí blondýnám nebo zrzkám, tak ať si ji klidně vezmou. Protože dámy si samozřejmě dělají, co chtějí, bez ohledu na barvu vlasů, a já už mám věk na to, abych to byl schopen bezbolestně vzít na vědomí.

Mluvíte o ženách, ty jsou asi vašimi nejčastějšími zákaznicemi. Jak jsme na tom, máme vkus?  

Tak samozřejmě pánové voní prý hezky už sami o sobě, takže opravdu pracujeme víc pro ženy. České ženy mají svůj vkus jako i všechny ostatní národy, přičemž pohledy na vkus se mohou lišit. Nelze říct, že by nějaký národ neměl vkus, mnohdy se to třeba poněkud ochotně tvrdí o Ruskách, přitom Rusky jsou ve vůních možná ty největší snobky, vyhledávají ty nejdražší vůně, ale zároveň se nenechají ošidit a s kvalitou rozhodně nedělají žádné kompromisy. Zpátky k Češkám, vkus mají zcela jistě, typická je pro ně ovšem přílišná opatrnost a obavy z přemíry originality.

A jaké jsme zákaznice? Jsme třeba náročné? Necháme si poradit? A nemáte žen někdy tak trochu plné zuby?

Nutné je vytvořit od počátku komunikaci a vysokou úroveň důvěry, se kterou je práce radostí a bez které nemá smysl. A když se to nepovede, nemá smysl to znásilňovat. Díky zkušenosti to také poznám dost brzy a nenechávám si „plnit zuby“ zbytečně dlouho.

Jak to máte s vůněmi vy? Máte nějaký svůj oblíbený parfém?

Vůně používám pracovně, zkouším je na sobě, protože je potřebuji zažít. A je jich tolik, že si je nestíhám oblíbit. Používám klidně i dámské, jednak je hranice čím dál méně zřetelná, a pak myslím, že moje náležitost k mužskému pohlaví je dostatečně jednoznačná a nezpochybnitelná.

V čem se vaše parfémy liší od těch, které můžu koupit v běžné parfumerii?

Rozdíl je asi jako mezi konfekcí a šitím na míru. A kromě těch, kdo hledají osobní vůni, jsou ještě i ti, kdo chtějí jednoduchou a čistou vůni, třeba konvalinky, lípy nebo kapradiny. Což konfekce také nenabízí.

Jak tedy vybrat vůni, která mi bude opravdu sedět?

Vůně vám sedí, když se vám líbí, takhle jednoduché to je. Pochopitelně, jinde vám budou vyprávět něco jiného, protože potřebují uplatnit své terapeutické či ezoterické umění. Já jsem ovšem neviděl od vůně nic lepšího, než že dovede udělat radost, navodit pohodu, kterou pak můžete sdílet, a to je její největší možný příspěvek k vaší atraktivitě. Chybou je proto hledání nějaké vnější stylizace, namísto hledání uvnitř sebe.

Jedna věc jsou zákazníci, ale určitě jste zavalen prosbami o výrobu parfému pro své blízké a přátele. Stíháte to?

Není jich zase tolik, aby to nešlo ještě vcelku láskyplně zvládnout, dokonce i víckrát na hlavu. Jednou mě ale do rozpaků uvedla žena, která mě kdysi odmítla a po letech mě vyhledala s prosbou, ať jí udělám parfém, kterým by okouzlila jednoho muže. Něco takového je mise takřka nemožná, i kdyby se nějakým zázrakem povedlo trefit na dálku dotyčného do nosu, pokud nebyl již předsveden jinými půvaby dotyčné, stane se nanejvýš to, že se zeptá – máš skvělou vůni, odkud ji máš? Abych ji koupil pro někoho jiného, dodá v duchu. Ze zmíněné žádosti jsem nakonec i přes její necitlivost měl dobrý pocit díky vědomí, že rozpaky, do kterých mě dotyčná osoba uvedla, byly už jenom ryze profesionální.

Parfumérů vašeho typu je málo. Proč tomu tak je?

Parfém není a podle mne by ani neměl být příliš dominantním prvkem našich životů, je to drobná radost a tomu odpovídá i nabídka služeb.

Co dělá parfumér, když zrovna nemíchá voňavky? Jak relaxujete?

Zřejmě jako bych relaxoval i jako neparfumér, nějaká ta procházka či výlet, rodina, jídlo, pití.

Do ženského světa muži jednoznačně patří. Tatínci, bratři, milenci, manželé, synové... Prostě ti, které tolik milujeme. Ale také ti, které ani neznáme, a přesto dělají náš život lepší, hezčí, příjemnější či zdravější. A takové muže vám každý měsíc představíme prostřednictvím série rozhovorů.

A kdo byl mužem měsíce v dubnu? Josef Maršálek – cukrář, který udělal ze svého řemesla umění.