Sušák na prádlo: skvělý pomocník

Většina lidí problém vyřešila už před léty, kdy se na trhu objevily první rozkládací sušáky. Jsou levné, ty neznačkové pořídíme i za méně než dvě stě korun, lehké, lze je libovolně přesouvat po bytě, a když je nepotřebujeme, složíme je a uklidíme za skříň či pod postel.

Rozkládací sušáky mají ale i své nevýhody. Za tu největší lze označit jejich omezenou kapacitu, vejde se sem zhruba obsah jedné pračky.

V obchodech však objevíme i jejich dokonalejší a také větší varianty. Patří mezi ně například vícepatrové sušáky nebo takové, které lze rozložit vodorovně přes celou vanu. To oceníme hlavně tehdy, když potřebujeme sušit třeba vlněné svetry ve vodorovné poloze.

Vyrábějí se i sušáky, které mají nosnou konstrukci nikoli na krajích, ale uprostřed. Výrobci tak dosáhli toho, že jednotlivé pruty zůstávají na koncích volné a my na ně prádlo navlékneme. Můžeme je tak sušit i venku bez toho, že by odlétly, a na látce nezůstanou otisky po kolíčkách.

Nejen v rodinách s malými dětmi, kde se oblečení točí denně, ocení menší sušáky určené k zavěšení na radiátor. Prádlo tady rychleji schne.

Mnohé z nás ale stále suší prádlo v koupelně. Má to několik výhod, zpravidla tu máme pračku a navíc tady prádlo nejméně vadí, říct že tady nejméně překáží, už není správné. Nejčastěji máme natažené šňůry nad vanou, v panelákových koupelnách byly většinou i ve standardní výbavě. Pokud sem dáme třeba ložní prádlo, bude vadit ostatním při koupání. Tuto nevýhodu dokážou odstranit takzvané stropní sušáky vybavené kladkou. Když prádlo věšíme, stáhneme si pruty do takové výšky, abychom na ně pohodlně dosáhly i bez lezení po hraně vany. Pověšené oblečení lze potom vytáhnout až pod strop, proto nepřekáží při používání koupelny ostatním. Tyto sušáky se vyrábějí v různých délkách a volit lze mezi pěti až sedmi pruty podle volného místa a počtu členů rodiny. Jejich cena se pohybuje od 400 do 700 korun.

Zatímco majitelé bytů věší prádlo na sušáky celý rok - ať už je mají doma, nebo třeba na balkoně či lodžii, vlastníci rodinných domů jsou na tom lépe. Jen co se počasí umoudří, mohou využít zahradu.

Šňůra zavěšená mezi dva stromy je sice romantická, o její praktičnosti se už dá diskutovat. Ale není třeba sušáky vyrábět podomácku, běžně už můžeme koupit zahradní sušáky. Vyrábějí se s různou kapacitou. Mají tři až pět ramen a délka šňůr u nich dosahuje až padesáti metrů, což stačí k pověšení čtyř obsahů praček.

Když sušák nepotřebujeme, ramena stáhneme podobně jako deštník směrem nahoru nebo dolů. Někomu se to zdá zbytečné. Ale důvod je hlavně praktický. Na šňůrách se totiž neusadí špína či popílek.

Někteří tvrdí, že věšet prádlo venku na slunci je zbytečné, protože bělost mu dodají prací prášky. Ale neopakovatelnou vůni slunce nezajistí žádná aviváž. A je zadarmo, tak proč si tuto výhodu odpírat?