Jak nebýt při rozchodu za hysterku, ale za dámu? Dodržte tato pravidla!

Ať už rozchod iniciuje kdokoli z vás, můžete si „dopřát“ slušný konec, z nějž vyjdete se vztyčenou hlavou. Tohle jsou totiž věci, které ke slušnému rozchodu nepatří. Nedělejte je, rozcházejte se jako dámy!

Konec vztahu je samozřejmě emočně velmi náročný, oba procházíte citovou bouří a všechno se ve vás pere. Přesto udělejte vše proto, abyste před partnerem nepropadaly hysterii, nekřičely, nezasypaly ho výčitkami, nedělaly scény. „Při rozchodu je hysterie u žen přirozená a dovolit si ji je velmi důležité pro uvolnění bolesti a emočního napětí. Je ale třeba ji vypustit, když jste doma samy,“ říká vztahová koučka Míša Zdráhalová.

V opačném případě jen snižujete svou hodnotu, a v případě, že on opouští vás, utvrzujete ho v tom, že je jeho rozhodnutí správné. Proto napněte všechny své síly a před ním se udržte, řvát můžete, až odejde!

Někdy se rozchod promění v praní špinavého prádla, kdy jeden na druhého házíte špínu, obviňujete se ze všeho možného, možná ani nešetříte sprostými slovy. Opět platí, že cítíte-li zlobu a nenávist, je to v pořádku, ale uvolněte ji o samotě. Klidně doma něco rozbijte, roztrhejte vše, co po něm u vás zbylo, nadávejte mu, jak chcete. Ale ať u toho není!

Naopak při kontaktu s ním je dobré soustředit se na to hezké, co mezi vámi bylo. „Je dobré připomenout si jeho dobré vlastnosti, to, proč jste si ho vážily. Myslete na to, že jste spolu prožili spoustu hezkých chvil a někdy i kus života. Tak proč si zavřít bránu k případné společné komunikaci v budoucnu jen kvůli urážkám?“ radí vztahová koučka Jana Zittová ze Školy pro ženy.

Rozchod je věcí vás dvou. Oba nesete svůj díl viny, nikdo třetí do téhle situace nepatří. Takže žádné věty typu „moje máma mi vždycky říkala, že jsi lump“ nebo „jak tohle můžeš udělat dětem?“. „Pokud do toho taháte třetí osobu, mámu, kamarádku nebo děti, ukazuje to na vaši slabost, že se nedokážete postavit samy za sebe. Nepůsobí to dospěle,“ tvrdí Jana Zittová.

Jsou to věty typu „jestli teď odejdeš, už nikdy neuvidíš děti“ nebo „byt je můj, jinak uvidíš“. Tohle do rozchodu opravdu nepatří, a pokud k tomu budete mít sklony, myslete na to, že vaše chování vyvolá stejnou odezvu. „Pokud žena muže vydírá, pak může očekávat totéž chování od partnera. Vydírání a ultimáta vše jen zhoršují. A jsou-li ve vztahu děti, pak to nejvíc odnesou právě ony,“ varuje Míša Zdráhalová.

Praktické otázky, dělení majetku, dohody o péči o děti se vyřešit musí, ale nechte to na později, až největší emoce trochu odezní. A pokud je to mezi vámi divoké, nechte to na odbornících (na právnících, na úřadech…), ti mohou komunikaci velmi zklidnit a ulehčit.

Tohle se stává především ve chvíli, kdy ženu opouští muž. Ženy mívají tendence postavit se do role chudinky, vyvolat v partnerovi výčitky svědomí. Prostě on je ten, který ubližuje a ničí. On je ten zlý, vy ty hodné. Jenže takhle černobílé to nikdy není, jak už bylo řečeno, vinu na krachu vztahu nesou vždy oba.

Navíc opět platí, že touhle hrou snižujete svoji hodnotu a utvrzujete partnera v tom, že je opravdu nejvyšší čas od vás odejít. Zkuste to opačně. Buďte za sebevědomé a soběstačné ženy, jejichž život s jeho odchodem nekončí.

Chovaly jste se při rozchodu vždy jako dámy, nebo vás emoce přemohly?