Jak porazit žárlivost 2

Psycholog PhDr. Petr Šmolka to nevidí černě. Tvrdí, že nevěry není více, je jen více nevěry odhalené, a to kvůli novým komunikačním prostředkům, které necháváme nedbale ležet na stole (mobily) či od nich odcházíme, aniž bychom zlikvidovali nežádoucí korespondenci (počítače). Ač jsou zde zdánlivě lákavé a snadné možnosti využití internetových komunálních sítí, ač existuje nová kategorie takzvaných virtuálních nevěr atd., atd., ještě to neznamená, že bychom se měli nevěry více bát. Stejně jako existuje málo možností, jak někomu v nevěře zabránit, je ještě méně možností, jak někoho k nevěře donutit.

Začnu-li poněkud cynicky, pak očekávám-li katastrofu, mohu být každý den jen mile překvapen, když se nic strašného nepřihodí. Jako realista musím připustit, že mě může přejet auto, i když stojím na chodníku či tramvajovém ostrůvku. Jsem-li duševně v pořádku, budu s tímto rizikem nějak žít a chodit po ulicích, nebudu se jím trápit od rána do večera. Nejsem-li v pořádku, budu se třást strachem, nevycházet a vyhlašovat zákazy vycházení, a když už, budu i na vzorné automobilisty výhrůžně pokřikovat a hrozit jim pěstí. V krajním případě se pokusím zrušit automobilovou dopravu globálně. Osvojím-li si jako muž moudrost klasika české literatury Vladislava Vančury „Lepší je nositi na hlavě parohy než máslo, vždyť je to koneckonců zbraň!", jsem dokonce vybaven i do rizikovějších a adrenalinovějších vztahů s krasavicemi. Moudrá žena, která se rozhodne domestikovat obletovaného fešáka, si jistě vyhledá v krásné literatuře podobný příměr.

Odpověď je jasná a pro žárlivce alarmující: Nepochybně ano! Žárlivost je tragická tím, že je zcela kontraproduktivní. Žárlením dosahuji přesného opaku toho, co si přeji. Čím více žárlivostí svého partnera obtěžujeme, tím mu více dáváme najevo svoji závislost. Nůžky se rozevírají - naše závislost se zvyšuje, partnerova snižuje. Žárlivost má významný antierotický náboj, který spolehlivě likviduje sexuální touhu. Každou žárliveckou seancí bezpečně ztrácíme erotickou přitažlivost a můžeme se dočkat i toho, že nás partner začne zcela odmítat.

Vyslovit větu: „Vždyť mám jenom tebe, přísahej, že mě nikdy nepodvedeš a neopustíš" je hlupáctví, a to tím větší, čím více to tak skutečně cítíme. Někdo potřebuje k životu spíše osobní pouto, jiný osobní volnost. Tuto volnost však nemusí potřebovat k nevěře! Takového člověka žárlivostí ničíme a dusíme. Pak není daleko k tomu, aby před naší žárlivostí utekl k někomu „normálnímu", kdo jej nechá žít, nebude ho sledovat, šmírovat v jeho mobilu a počítači, prohledávat kapsy, tašky a kabelky, dělat scény a pronášet temné výhrůžky. Jsme-li schopni si toto uvědomit a korigovat se, máme šanci.

Pak je zde ale skutečně patologická žárlivost, která se neobejde bez specializované léčby. A o ní si povíme v příštím, závěrečném díle, který jsme pro vás připravili na zítřek!