Článek
Časopis Uzlíček
Jídlo je prostředek k umocnění pohody
Jídlo je po narození prvním z požitků dítěte. Slast z jídla je spojována s pocitem pohody, lásky, citovou jistotou v náručí matky. Již v raném dětství se dítě naučí, že se uvolní, když si dá něco do úst - ať už je to dudlík, cucání palce. V pozdějším věku je střetnutí s přáteli spojováno s posezením v restauraci, v kavárně při dortíku. Jídlo se stalo prostředkem k navazování společenských vztahů a získávání náklonnosti. Umocnění pohody jídlem přetrvává i v dospělosti (jídlo při televizi, knížce, nadměrná konzumace jídla při oslavách apod.). Příjem potravy není tedy často dán jen fyziologickou potřebou.
Jídlo je řešením stresu
Častým důvodem k přejídání jsou i negativní emoce. V nejranějším vztahu matka-dítě je v popředí pozornosti krmení. Když dítě zapláče, může to být z mnoha důvodů. Má opravdu hlad, anebo je jen mokré, bolí ho bříško či vyžaduje pozornost matky? Pokud matka reaguje na nespokojenost dítěte nevhodně, např. když potřebuje přebalit, nabídne mu potravu, dítě se uklidní, matka si oddychne a vše je zdánlivě v pořádku.
Dítě může vyžadovat přítomnost matky, její pozornost a místo toho dostane piškot, aby bylo hodné a „neotravovalo". I později, když dítě vyroste, je pro ně často jídlo odměnou. Když překonalo nějaké útrapy, rozbilo si koleno, nekřičelo při injekci, rodiče ho často odměňovali různými dobrotami.
Dítě se tedy nenaučí rozlišovat mezi fyziologickými a psychologickými aspekty hladu. Pro křičící dítě je takovým uklidňujícím prostředkem jídlo, dudlík nebo palec v puse, později kousání nehtů či okusování tužky.
Jídlo nemá sloužit k zabavení dítěteFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Dědičnost versus společná kuchyně
Když je dítě obézní, často se klade otázka, zda je obézní po rodičích, protože to po nich zdědilo, či spíše proto, že je rodiče naučili nevhodnému způsobu života, nebo zda je to kombinace obojího.
Pokud máte doma dítě s kily navíc, je velká pravděpodobnost, že i vy nosíte již desítky let břemeno v podobě desítek kilogramů navíc. Statistiky ukazují, že dítě, které má jednoho rodiče obézního, se stane obézním asi ve 40 %. V rodině s oběma obézními rodiči má dítě šanci se stát obézním v 70 % v porovnání se 14 % obézních dětí, které mají rodiče s normální hmotností.
