Hlavní obsah

Jak rozvíjet dětský potenciál? Cesta vede přes silné stránky

Foto: Studio Romantic, Shutterstock.com

O rozvoji dětského potenciálu bylo napsáno mnoho knih a odprezentováno množství přednášek. Přesto se stále řeší, jak talent dítěte rozpoznat a jak s ním pracovat. Jít po výkonu a věnovat mu maximum času, nebo jít spíš příkladem a dbát na to, aby dítě činnosti bavily?

Článek

Nedávno vzbudil vášnivou diskusi dokumentární film Eriky Hníkové (44) Každá minuta života o rodině Hanuliakových: rodiče vychovávají syna podle výchovné metody kamevéda. Štáb sledoval rodinu v době mezi třetím a čtvrtým rokem chlapcova života a ukázal, jak rodiče věnují synovi každou minutu života a vedou ho k dokonalosti a touze být nejlepší. Je to cesta? Je třeba, aby se rodiče dítěti věnovali na 100 %? Co si o rozvoji individuálních talentů myslí autorka knihy (Ne)Gramotný rodič Lucie Königová a co Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná, autoři knihy Odemykání dětského potenciálu?

Je třeba využít každou minutu? 

Lucii Königové dokument připomněl ji samotnou před lety: „Kdysi jsem jako snaživá matka chtěla maximálně efektivně rozvíjet potenciál svých dětí, aby z nich ‚něco bylo‘. Výsledek byl, že stále potřebovaly program a externí podněty. Jinak se nudily a byly neklidné. Potřebovaly cítit, že se jim někdo věnuje.“

Co začala dělat jinak? „Postupně jsem do jejich programu vnášela víc rovnováhy. Snažila jsem se k nim přistupovat jako k originálním osobnostem a podporovat jejich talenty a zájmy tím směrem, který je činil šťastnými. Vyrostly z nich zdravé osobnosti, které umějí vnímat, co je v jejich nejlepším zájmu.“

Vliv rodičů je zásadní

Jen málokterý rodič má prostředky, aby se mohl potomkovi věnovat jako aktéři dokumentu. Je to ale potřeba? Spíše ne. Důležité je jít příkladem. Abyste mohli dětem pomoct odkrýt jejich možnosti, musíte začít u sebe. Znát se, vnímat svoji hodnotu a to, co umíte, převést do praxe.

V knize Odemykání dětského potenciálu autoři potvrzují vliv rodičů: jejich chování a jednání děti přebírají jako vzorce, kterými se později řídí. I proto je důležité umět přiznat chybu, říct si o pomoc a ukázat, že není potřeba zvládat vše sám.

Lucie Königová říká, že je třeba dávat dítěti bezpodmínečnou lásku, jít příkladem a věnovat se také jen sobě: „Pokud rodiče žijí život dítěte, tak na něj podvědomě vytvářejí tlak a činí jej zodpovědným za svoje štěstí.“

Foto: George Rudy, Shutterstock.com

Já bych tě asi raději vzal na fotbal, ale když tě zajímají dinosauři, respektuji to

Silné stránky vs. slabiny 

Jednou ze základních myšlenek Odemykání dětského potenciálu je, že není třeba, aby potomkovi jakž takž šlo skoro všechno. Právě naopak: zaměřte se na rozvoj jeho talentů, dovolte mu být jedinečný. Společnost a vzdělávací systém jsou zatím nastaveny na odhalování a napravování slabin. Ke štěstí a úspěchu přitom vede cesta přes silné stránky. Když se dítě věnuje činnosti, ve které opravdu vyniká, přestává mít strach ze selhání a dostává se do stavu flow, tedy do tvůrčího vytržení.

Jak poznat nadání

Ono se řekne nadání, ale jak ho poznat? Mít talent přitom neznamená aspirovat na šampiona. Jde o zcela běžné věci: „Má hudební cit, ale zakopne i na rovince... Tak ho dáme ho na flétnu a ne na atletiku.“

Jan Mühlfeit a Kateřina Novotná v knize doporučují: „Ptejte se, co dítěti dává energii a co mu ji naopak bere. Ví, v čem je opravdu dobré a co mu přináší radost? Kdy je naopak nespokojené a s jakými těžkostmi bojuje?“ Stejně tak se snažte zjistit, ke kterým činnostem to dítě přirozeně táhne, co se rychle učí a na co se těší. Ale vedle odhalování talentu se soustřeďte i na slabiny: důležité je umět je přijmout, a kdyby překážely v cestě, je dobré dostat je na přijatelnou úroveň.

Foto: fizkes, Shutterstock.com

Mami, já vůbec nechápu, jak to dělám, ale mně ty piruety jdou samy od sebe!

Jak talent a potenciál rozvíjet

Máte vyhráno, když talent dítěte rozklíčujete? Tak napůl! Jan Mühlfeit s Kateřinou Novotnou upozorňují, že talent sám o sobě nestačí: „Do jeho rozvoje je třeba investovat energii, píli a čas. Vizualizovat si, jak mi to jde lépe a lépe, získávat znalosti a pak je převádět do praxe, učit se chybami.“

A vy jako rodič můžete láskyplně posilovat sebedůvěru dítěte, nesoudit, nepodrývat, nesrovnávat, ale ani za každou cenu nechválit... Ač je samozřejmě výsledek důležitý pro motivaci, zásadní by stále měla být činnost samotná: „Tím, že s dítětem budete řešit jen výsledky, nikam jej neposunete.“

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek