Článek
Ani nevíte, že to děláte, ale většina lidí (obzvláště pak žen) se několikrát denně podrobí srovnávání, které pro ně nevyzní vůbec dobře. Jen málokdy si totiž řeknete „jé, já umím líp vařit než Marie odvedle“ nebo „já sice neumím vařit, ale zase mám lepší práci a umím dva cizí jazyky“.
Když se srovnáváte (a věřte, že to děláte často, byť o tom nemáte tušení), necítíte se pak moc dobře, negativně tím ovlivňujete v podstatě celý svůj život.
Druhy srovnávání
Když se srovnáváte ve smyslu inspirace, tedy že třeba vidíte, jak vaší kamarádce prospěla změna životního stylu, jak jí svědčí zdravá strava, a jdete si k ní pro pár receptů, je to samozřejmě v pořádku. „Tohle je přínosné, nějak vás to rozvíjí,“ říká vztahová koučka Lucie Königová.
Jenže většina lidí se bohužel „věnuje“ spíš negativnímu srovnávání. To má dvě základní podoby.
- Srovnávání s druhými - Může to být kdokoli – vaše matka, sestra, kamarádka, sousedka nebo kolegyně. „Na druhém člověku si vyberete něco, co vás nadchne, co byste také chtěli mít nebo zvládat. A z nějakého důvodu usoudíte, že byste to mít či zvládat měli. A protože to tak není, začnete si myslet, jak jste hrozní a k ničemu,“ vysvětluje psycholožka Katarína Szabados, která se tomuto tématu věnuje ve své knize „Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí aneb Jak se srovnat sám se sebou“.
- Srovnávání se svými představami - Ještě častější a svým způsobem i nebezpečnější je srovnávání s vlastní představou, jací si myslíte, že byste měli být. A co je nejděsivější: tohle si vlastně vůbec neuvědomujete. „Je to třeba moment, kdy vás najednou napadne, že jste hloupá, protože jste si nevzala třeba extra svetr nebo pití nebo nabíječku, prostě cokoli. A to je okamžik, kdy jste se vlastně srovnali s ideální variantou sama sebe, a protože jí nedosahujete, označila jste se hloupou,“ popisuje Katarína Szabados.
Důsledky bolí
Problém je především v tom, že lidé si neuvědomují, jak moc se srovnávají (s jinými i s vlastními představami, jací by měli být). Dělají to mimoděk.
Důsledky takového chování ale pak cítí velmi jasně. „Je to nízké sebevědomí, strach se do něčeho pouštět, nejistota, nervozita, úzkost. Ale že to pramení ze srovnávání, tuší málokdy,“ upřesňuje Katarína Szabados.
Srovnáváte se? Stále sledujete, v čem jste horší než ostatní?Foto: golubovystock, Shutterstock.com
Každým jedním srovnáním s kýmkoli a čímkoli vlastně posíláte svou sebeúctu k bodu nula. „Prostřednictvím srovnávání vnímáte jen své nedostatky a nedokonalost. To jsou všechno sebedestruktivní stavy, kterými devalvujete svou hodnotu a doslova se stahujete na dno,“ říká Lucie Königová.
Jednoduše se cítíte k ničemu. Takže buď žijete v neustálém strachu, že vás partner, šéf či kamarádi vymění za někoho lepšího a dokonalejšího, anebo se dostanete až do stavu rezignace, kdy si řeknete, že nic nemá cenu, veškerá snaha o cokoli (o snížení váhy, o lepší práci, o vhodnějšího partnera, o vzdělání…) nemá význam. „Pak kolem sebe vidíte nespokojené lidi, kteří to vzdali. Jsou sami nebo přežívají v nefunkčních vztazích. Protože se nikdy nenaučili vidět, vnímat a znát svou hodnotu,“ vysvětluje Lucie Königová.
Jak s tím přestat?
Ideální by tedy bylo přestat se srovnávat, zastavit to neustálé snižování vlastního sebevědomí. Jenže jak na to? „Nejdůležitější je to u sebe nejdřív odhalit, naučit se všímat si, kdy a v čem konkrétně se srovnáváte, jaké požadavky tím na sebe nakládáte. A pak se s tím dá začít něco dělat,“ říká Katarína Szabados.
A samozřejmě pomáhá začít pracovat na svém sebevědomí. „Třeba si na papír napsat, jaké jsou vaše silné stránky, co na sobě máte rádi, co se vám líbí. Začnete tím vidět a vnímat to dobré,“ radí Lucie Königová, která se budování sebevědomí věnuje ve svém projektu „Cesta zpátky k sobě“.
Existuje i řada dalších způsobů, jak se tohoto problému zbavit, ale nejsou to snadné a rychlé cesty. Každopádně, je-li tohle váš problém a nevíte, jak si s ním poradit, rozhodně se vyplatí požádat o pomoc odborníka. Je to investice do vašeho celoživotního štěstí.
Jak to máte vy? Srovnáváte se s někým nebo s něčím?
