Článek
Tím se totiž (velmi dobře za naše peníze) živí feministky, které se pokoušejí vypodobňovat muže jako bratrstvo sjednocené za společným účelem útlaku žen a samy sebe jako šikovatelky žen proti mužům. Není však nic vzdálenějšího pravdě – muži a ženy primárně bojují se členy vlastního pohlaví. Zejména o partnery.
Muži na vlastním válčišti se snaží ovládnout zdroje (peníze, evergreen mezi mužskými parfémy) na účet jiných mužů, zbavují ostatní muže majetku, vylučují se navzájem z pozic vyššího statusu a vyšší moci a zesměšňují ostatní muže za účelem jejich znemožnění v očích žen. Fakt, že téměř 70 % vražd páchají muži na ostatních mužích, ukazuje špičku ledovce představujícího, jak draze muže přijde jejich vzájemná konkurence. Dalším smutným svědectvím o penále, které muži platí za své zápasení s ostatními muži, je jejich odchod z tohoto světa v průměru o 7 let dříve.
Ani ženy neuniknou škodám způsobeným příslušnicemi jejich vlastního pohlaví. Soutěží mezi sebou o přístup k dobře situovaným mužům a odlákávají muže od manželek. Pomlouvají a zesměšňují soupeřky, zvláště ty, které jsou ochotny oddat se krátkodobým sexuálním strategiím. Nejsou neznáma ani vzájemná fyzická napadení žen.
Muži i ženy jsou tedy oběťmi sexuálních strategií vlastního pohlaví a v žádném případě tedy nelze mluvit o spolčení příslušníků jednoho pohlaví kvůli nějakému společnému cíli. Navíc mají muži i ženy z konkurenčního boje v řadách opačného pohlaví prospěch.
Například ženin otec, její bratři i synové – ti všichni mají prospěch z jejího výběru movitého muže s postavením. V rozporu s názorem, že muži stojí proti ženám na opačných stranách fronty, pojí každého jednotlivce nějaký zásadní společný zájem se členy opačného pohlaví.
Přihlouplé názory o spiknutí stejných pohlaví nemají v realitě opodstatnění. A to se raději vůbec nezmiňuji o válkách…
