Incest je u nás trestným činem. Čeho si všímat, proč ho rodiny mnohdy tají a kde hledat pomoc

Jako incest (kdysi nazýván také krvesmilstvo) se označuje sexuální nebo citový vztah mezi blízkými příbuznými, který je v naprosté většině států a právních systémů zakázán. Jde o velmi citlivé a náročné téma, i proto se o něm ve společnosti ještě stále příliš nemluví. Téma incestu zahrnuje nejen otázky morální a psychologické, ale také právní, a jeho přesná definice se liší v různých kulturách.

Incest může mít různé podoby, i když nejčastěji se v tomto kontextu hovoří o sexuálním vztahu mezi rodiči a dětmi nebo sourozenci.

Incestní vztah může být:

V širším pojetí může jít také o nevhodné a nezdravé citové či psychologické vazby mezi příbuznými, jenž mohou být dlouhodobě patologické. K incestu může dojít mezi osobami opačného i stejného pohlaví.

Rozpoznání incestních vztahů je komplikované, protože často probíhají v rodině tajně a oběti bývají manipulovány, citově vydírány nebo zastrašovány. Rodina může takové chování skrývat ze strachu o svou „dobrou pověst“. Téma incestu je obrovské tabu, nejen kvůli genetickému riziku, ale také kvůli tomu, co to dělá právě se vztahy v rodině. U dětí je vše spojené s pozicí podřízenosti, poddání se moci dospělého. Je to něco špinavého, zároveň obestřeného tajemstvím: „Nikomu to nesmíš říct.“

„Děti často neumí rozlišit, že nejde o standard, nemají zkušenost. O skutečnosti, že dítě zneužívá třeba dědeček nebo strejda, se bojíme někomu říct, abychom nepoškodili pověst svou a celé rodiny, protože jsme přece solidní rodina. Obecně platí, že ženy/matky, pokud o problému přímo neví, zpětně často přiznávají, že podprahově něco tušily. Naše lidská neochota vidět, že je něco špatně, je velká, a zároveň souvisí se strachem,“ uvádí psycholožka a ředitelka organizace Cesta z krize Jarmila Kubáňková.

V případě dětí a dospívajících může patřit mezi varovné projevy neobvyklé chování, například strach nebo extrémní plachost vůči určitému členovi rodiny, uzavírání se do sebe, zhoršení školního prospěchu, poruchy spánku, nevysvětlitelné stavy úzkosti, nízké sebevědomí a sebeobviňování, neschopnost navazovat vztahy s vrstevníky nebo věku nepřiměřené sexuální chování. Objevit se mohou také fyzické příznaky jako déletrvající bolesti břicha, podezřelé modřiny a odřeniny.

„Incestní vztah je většinou odhalen buď dopadením in flagranti, nebo se dítě nakonec svěří. V obou případech je třeba se rozhodnout, zda budu chránit dítě, nebo sebe a rodinnou pověst, ekonomické zázemí… V druhém případě nastupuje zpochybňování. Poměrně často jsou oznamovateli noví partneři žen, kteří si něčeho všimnou, a protože nejde o jejich rodinu, jsou ochotní věc začít aktivně řešit,“ říká psycholožka Jarmila Kubáňková.

Většina civilizovaných zemí, včetně České republiky, incest zakazuje. Podle českých zákonů je trestný pohlavní styk mezi příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci (podle §188 trestního zákoníku). Incest však může naplnit i skutkovou podstatu jiných trestných činů, jako jsou sexuální zneužívání, znásilnění, vydírání nebo ohrožování mravní výchovy dítěte. Přesná právní definice incestu se liší podle okolností a stupně příbuznosti, zcela jednoznačně ale reflektuje snahu chránit děti před sexuálním zneužíváním a sexuálním násilím.

„V případě jakéhokoli trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti je věc vždy šetřena a prověřována automaticky specialisty služby kriminální policie a vyšetřování. U dětských obětí je navázána na spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) a organizacemi poskytujícími pomoc obětem trestných činů,“ uvádí kapitán Jakub Vinčálek, vrchní komisař z odboru komunikace a vnějších vztahů Policejního prezidia České republiky.

Trestní zákoník řeší takzvanou oznamovací povinnost – pokud víte o tom, že je páchán trestný čin a tuto skutečnost neoznámíte, porušujete zákon. Pokud tedy máte podezření na incestní chování nebo se vám někdo svěří, máte ohlašovací povinnost, jinak se v podstatě stáváte spolupachatelem.

„V případě akutního ohrožení je nutné kontaktovat tísňovou linku 158. V případě, že se skutek stal v minulosti a není zde nebezpečí z prodlení (neboť oběti váhají, zda věc oznámit, musí překonat pocit studu a další osobní překážky), je možné trestní oznámení sepsat a zaslat na státní zastupitelství nebo službu kriminální policie a vyšetřování podle místa spáchání nebo bydliště. Jakmile je v takovém trestním oznámení uvedeno, že ohlašovatel žádá, aby byl vyrozuměn o učiněných opatřeních, bude mu zaslána zpětná vazba s informací, jaký specialista (a útvar) bude jejich trestní oznámení zpracovávat,“ vysvětluje kapitán Jakub Vinčálek.

Psychologické, emocionální i fyzické následky incestního vztahu jsou často velmi závažné, hluboké a dlouhodobé. Nezřídka ovlivňují celý budoucí život a mohou se projevovat úzkostmi nebo dokonce depresemi, problémy a konflikty v mezilidských vztazích i sexuálními poruchami. Oběti mají obvykle potíže s tím, začít někomu skutečně důvěřovat a otevřeně komunikovat. Psychologická pomoc a terapie jsou v těchto případech zpravidla zcela nezbytné, včasná podpora může výrazně zmírnit negativní důsledky a pomoci získat znovu pocit sebejistoty a bezpečí.

Jak rodinné prostředí ovlivňuje sexuální chování v dospělosti