Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Kvůli exmanželce přítele nás čekají šílené Vánoce

Foto: George Rudy, Shutterstock.com

Vybudovat novou rodinu, když máte děti z předchozích manželství, je často náročný úkol. Co dělat, když stesk po dětech z prvního manželství omezuje pohodu vašeho domova? Přečtěte si názor Josefa Hausmanna.

Článek

Čtenářka Jarka napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Jsem rozvedená, mám dvě školkové děti a přítele, který je o 10 let starší. I on má dvě děti, jsou ve školním věku. Je nám všem spolu dobře, děti si rozumějí mezi sebou, vyhovujeme si, jsme racionální lidé. Ale neustále řešíme jednu věc. A tou je jeho nespokojenost s kontaktem s jeho vlastními dětmi. Exmanželka mu dělá problémy s téměř každou předávkou dětí, ať už je to nepříjemný komentář, nebo mu zkracuje dobu, po kterou děti má. S blížícími se svátky to velmi prožívá, že děti nebude mít tak často, jak si představoval. Musím podotknout, že i loňské Vánoce byly problematické. Snažím se ho podporovat, pomáhat a vymýšlet různé nápady, jak to řešit. Věc je nyní i u právníka.

Chápu ho, ale na druhou stranu jsem tady já a mé děti. Chci si Vánoce s nimi užít, a ne přežít, protože je přítel nespokojený. Přemýšlím, zda vůbec dokáže chlap přijmout novou podobu rodiny, zda je to otázka jen těchto nebo i budoucích Vánoc. Své děti miluje, k mým má vztah takový, že je toleruje, pomáhá mi s nimi, ale jinak zvlášť z nich slovně nejásá. Což nedělá ani před vlastními dětmi. Když je s nimi, chová se k nim hezky, normálně, že mi až nepřijde, že by z nich byl tak super nadšený, ale to je můj pohled, vím, že je v té chvíli šťastný. Zajišťuji mu takové to domácí zázemí, o děti se starám, navařím, ale připadá mi, že to všechno nebude nikdy dostačující, protože mu to, co mu chybí – děti – prostě nemůžu nahradit. Mám ho moc ráda, ale zároveň nechci být jen zdí nářků a někde v pořadníku za věcmi či lidmi, které nemůže mít. Jinak já mám ráda pestrý život, smích, legraci s dětmi, cestování, svou práci, z bývalého manžela si hlavu nedělám, má s mými dětmi kontakt, ne nijak valný, ale je, a komunikace mezi námi je minimální, což nám oběma vyhovuje. On odešel za jinou. Prosím o váš pohled na věc. Děkuji!“

Vážená Jarko,

o nezákonné manipulaci rozvedených matek s dětmi se v době všeobjímající politické korektnosti mnoho nepíše. Tematikou se zabývají některé publikace dr. Bakaláře, já jsem před pár lety přeložil „Terapeutické intervence u dětí se syndromem zavržení rodiče“ od Richarda Gardnera. Z toho mála dostupného se lze dočíst, že cílem takového jednání matek je dítěti otce zošklivit a odcizit, aby jej posléze samo zavrhlo. Kdo by chtěl zkoumat, jaké jizvy to kromě u otce nechá na duši dítěte, které vyrůstá ve vědomí, že polovina jeho otcovské krve je méněcenná, brzy zjistí, že pro svůj výzkum a publikace na toto téma má asi tolik prostoru, kolik u nás měli protestanti po Bílé hoře…

Píšete, že věc je u advokáta. Ve shora uvedených publikacích je k nalezení mnoho právnických doporučení. V České republice je vámi popisovaný zločin prakticky beztrestný, přestože sociální pseudoexperti v soudních síních skloňují tzv. „nejlepší zájem dítěte“ ve všech pádech.

Vaše nářky se nevyřeší, dokud se nevyřeší jejich příčina, tj. svobodné a plnoprávné soužití vašeho přítele s dětmi vlastní krve, potažmo pak dokud nebude dětem obecně přiznáno právo na otce. Chápejte ho, on je u vás doma, kolem poskakují vaše děti a on si v duchu smutně říká, jak by byl rád, kdyby se mohl potěšit s dětmi vlastními. Tím, že má jeho děti v péči citově nevyzrálá matka, která staví osobní pomstu nad blaho a zájem svých dětí, se bude situace ještě zhoršovat. To ho pochopitelně užírá. Ví, že pro děti je osoba matky příliš silná osobnost, aby nepodlehly její manipulaci. Čím rychleji zasáhne soud, tím menší škody na jeho dětech i na vašem vztahu budou napáchány – ale soud rychle nezasáhne a až zasáhne, bude už pozdě – pro děti určitě, pro váš vztah třeba ne. Kroky, které váš přítel musí neprodleně udělat – přestupky exmanželky udávat neochotné a genderově „proškolené“ policii – mu na náladě nepřidají.

Váš příběh ilustruje, že genderové novely zaměřené proti jednomu pohlaví nakonec jako bumerang zasáhnou i pohlaví druhé. Podobných příkladů je mnoho, tento jsem si dosud neuvědomoval. Bohužel řešení vašeho osobního problému není ve vašich rukou, ale v rukou (záměrně?) neschopné justice. Na první pohled by se zdálo, že demokratický stát a jeho instituce (soudnictví, školství…) nemohou mít zájem na celkové degeneraci příštích pokolení skrze vyhánění otců, snižování úrovně škol apod. Princip je ale jednoduchý: Peníze na volby dává politikovi výrobce a prodejce zboží, povětšinou cetek. A ty se lépe prodávají generaci vyrůstající u televize vedle uštvané samoživitelky, než vyzrálým osobnostem z úplné rodiny. Obávám se, že tento komplot je demokraticky neprůstřelný.

Jak situaci paní Jarky vidíte vy?

ynezorPumanzeSaNyknalC