Článek
Vztahy jsou složité. Žijete v klidu s manželem dlouhá léta, najednou ale zjistíte, že je vše jinak. Partner si najde o hodně mladší ženu, a vy jste sama. Do e-mailové schránky jaktovidichlap@prozeny.cz tentorkrát přišel dotaz od Aleny, která se ptá Josefa Hausmanna, zda je možné, že se k ní manžel ještě někdy vrátí.
Čtenářka Alena: „Dobrý den, prosím vás o radu, protože už nevím, jak dál... S manželem máme za sebou patnáctiletý vztah, který fungoval do loňského jara úplně bezvadně, společné zájmy i cestování, velká láska i překonání toho, že se nám mělo narodit postižené miminko, a proto jsme se rozhodli než absolvovat další stresy radši rodinu nemít a žít jeden pro druhého.
Pak se najednou něco stalo, manžel začal víc pít, začal si rozumět s -náctiletými dívkami, platil jim, a i když tvrdil, že to jsou jen kamarádky, zamiloval se do jedné a pak o to vážněji do druhé, což trvá dodnes. Visel pořád na facebooku, uznával free život, prostě ve 43 letech jak puberťák, co musí všechno dohnat. Když nepomohly prosby, snažení se, výhrůžky, pláč, vyhazov z domu, rady kamarádek i psycholožky i sáhodlouhé rozpravy i do noci, začala jsem si žít svůj život.
Jenže mi tak chyběla mužská pozornost, kterou jsem našla nakonec u manželova kamaráda. Byla mezi námi obrovská chemie, několikrát jsme se spolu vyspali. Po náhodném přečtení manželovy komunikace na facebooku, ze které jsem zjistila, že manžel něco má s tou mladou holkou, naší společnou známou, jsem chtěla vědět, na čem jsem a vyřešit to. Řekla jsem mu také vše.
Slíbili jsme si, že zkusíme udělat tlustou čáru a začít pomalu znova. Jenže asi ani jeden nevíme jak. Já to mám vyřešené, chci manžela zpátky, jenže on pořád miluje tu holku a já nevím, jak ho získat zpátky a jestli to má ještě cenu..."
Vážená paní Aleno, váš dotaz by vydal na román, a já jsem omezen 40 řádky… Po smůle s dítětem jste se rozhodli, jak říkáte, „žít jeden pro druhého“. To jde lépe ženám – pečovatelkám – než mužům – bezděčným nositelům genu pradědečka praproutníka.
Muž touhu po rozmanitosti sexuálních partnerek potlačí ve jménu zamilovanosti (po patnácti letech manželství její hlavní vlna jistě pominula), možná i ve jménu uchování úplné rodiny, kde vám bohužel osud nepřál. Ve jménu čeho jiného by ji měl potlačovat? Aha, protože vy jste mu také oddaná. Jenže z vaší strany jednáte v souladu se svou přirozeností, jeho přirozenost mu však velí něco jiného.
Jasně, už to slyším, mužští jsou chlípníci, děvkaři, sukničkáři – akorát za to nemohou. Chřestýšům také nikdo nenadává, že mají jedové zuby. „Bůh“ je holt takto stvořil.
Těmi prosbami, výhrůžkami a pláčem jste si moc nepomohla. Spíše jste ho vehnala do náruče té hodné, co nenadává a „má pro mě pochopení“. Vím, že pro ni, které se nic neděje, je to snadné. Navíc tyhle teenagerky bývají dostupné – jsou líné, bez zaměstnání, potřebují prachy… A ten váš muž ještě není tak starý, aby je fyzicky odpuzoval (jako třeba, hrom do toho, já).
Podezřele se nezmiňujete, kam se poděla ta „obrovská chemie“ s manželovým kamarádem. Proč to neklaplo a nejste s ním? Není náhodou ženatý a kvůli vám se trápila jeho žena?
Zmiňujete se, že ta mladá holka je vaše společná známá. Nedovedu si představit, že s ní kamarádíte. Chlap v téhle situaci by se asi pral.
Velice netaktické – i když sám nevím, jak to obejít – bylo: „Ptala jsem se ho, na čem tedy jsem“. Tím jste ze sebe udělala onuci, která čeká na verdikt svého pána. Bohužel je v lidské povaze onucí si nevážit. Takhle se utvrdil, že vás má jistou a o to více jej přitahuje „volání divočiny“.
Váš návrh na udělání tlusté čáry je zoufalý pokus z vaší strany, na který on, zdá se, nepřistoupil, tak proč o něm reálně uvažujete? Navíc má své úskalí shrnuté do starého přísloví: Prasklé prkýnko nesroste. Jestli se mu líbí mladé holky, budou se mu líbit dál, a nemyslete si – ta jeho jej jen tak nepustí.
Jestliže manžel pořád miluje tu holku, potupně nečekejte, vzdejte to a nemařte dál čas. Kdybyste měli děti, tohle bych neradil, ale když je nemáte, tak jaképak copak.
Na rozdíl od mnoha zoufalkyň, které si nevěří, že ještě někdy někoho sbalí, a tak se chytají nereálných stébel, vy jste si dokázala, že si jiného chlapa sbalit umíte. Byl jeden, budou jiní. K čekající uplakané onuci se ten váš stejně nevrátí.
