Článek
Do e-mailové schránky jaktovidichlap@prozeny.cz poslala dotaz čtenářka Bára (33). Donedávna měla milence, a přestože se v jejich vztahu nic nezměnilo, po posledním milostném setkání se muž zcela přestal ozývat. Bára neví, co se stalo, a tak se ptá na názor Josefa Hausmanna.
Čtenářka Bára: „Jsem zadaná, mám osm let přítele. Asi před půl rokem jsem se seznámila s jedním mužem, padli jsme si do oka, začali jsme si psát e-maily a zjistili, že nám oběma chybí totéž, milenecký vztah, nějaké to vytržení z běžného stereotypu, aniž bychom se chtěli rozcházet. Na rovinu jsme si řekli, že on je ženatý a má děti a rodinu neopustí.
Začali jsme se nepravidelně scházet, bylo vždy i o čem povídat, důvěra a diskrétnost byla samozřejmostí, ale šlo samozřejmě především o sex. I naše poslední schůzka proběhla jako obvykle, všechno klaplo, bylo nám hezky, ovšem od té chvíle se neozval.
Psala jsem mu, ale neodpovídá, nereaguje na e-maily ani sms, do té doby se toto nestalo. Rozhodně mu nechci dělat problémy. Jediné, co bych teď chtěla, je vědět na rovinu, jak to je, ale neozývá se. Pokud se mu stalo něco, proč nemůže nebo nechce v našem mileneckém vztahu pokračovat, proč mi to neřekne? Ta nejistota je nejhorší. Po tom, co jsem poznala, jaký je a jak hezky se ke mně vždy choval, se mi nechce věřit tomu, že bych mu nestála ani za jeden e-mail s vysvětlením. Prosím, jak to vidíte vy?“
Vážená slečno (co máte být už dávno paní), narazila jste na běžného muže, kterému se navíc sama podobáte. On také hledá (pro muže ovšem typicky a vrozeně), jak říkáte, „vytržení z běžného stereotypu“.
Dokola opakované vytrhávání ze stereotypu se však nakonec samo stane stereotypem – tak, jako se to stalo vám s vaším „kmenovým přítelem“, a proto jste si našla tohohle. Ten pocítil stereotyp z opakovaného „vytrhávání ze stereotypu“ dříve než vy – proto se divíte. Takhle by se možná divil váš „kmenový přítel“, kdyby shledal, že chození s ním považujete za stereotyp.
Zbytek už je běžná mužská rutina, na kterou se zde už nadávalo mnohokrát: Muž, než by něco vysvětloval a vystavoval se tak ženským slzám a výčitkám, raději po anglicku zmizí. To víte, že se k vám hezky choval, když s vámi musel vyjít jen dvě bezstarostné hodiny týdně. To by šlo každému a není to ukazatel žádné kvality.
Je vám 33 let, osm let máte vážného nápadníka. (Kdyby nebyl vážný, dávno by dezertoval). Kde je sňatek, kde je rodina? Na co (oba) čekáte? Místo milostných avantýr se raději soustřeďte na dotlačení přítele k oltáři.
Možná, že jedním z důvodů, proč si vás nebere, je nejistota, neoddanost a rozpolcenost, kterou z vás nějak vycítí. Ženy totiž podvádět neumějí, protože – jak sama ve svém dopise dokládáte – do paralelního vztahu kromě tělesna dávají i kus duševna.
Až budete mít „v kapse“ manželství a děti, můžete si střihnout nějakou tu avantýru – když už vám nestačí muž, kterého by vám možná tisíce jiných žen záviděly. Teď ale nemáte „na rozdávání“. Trnete strachem o sms od nějakého ženatého větroplacha, místo abyste kultivovala perspektivní vztah.
Takové ženy neskončí dobře – ostatně jako nikdo, kdo se žene za více zajíci naráz.
