Článek
Muž v důchodu konečně v klidu objede všechny tenisové turnaje, posedí na rybách, dostaví garáž, doučí se dvojhmaty na housle. Jak dlouho se těšil, až bude mít čas udělat pořádek ve sbírce známek, přijmout letité pozvání souseda hrát s ním šachy a nebude spěchat od kamarádů z hospody. Posedí na plovárně a pokouká po ženských, rozřadí fotografie z dávných cest za dobrodružstvím, zajde na fotbal – pane Bože, kde vůbec bral dříve čas chodit do práce?!
Upřímně řečeno, není mi jasné, co dělají v důchodu ženy – tedy kromě sledování televize, papouškování mediálních skandálků jiným drbnám či motání se v rodinách svých dětí.
Dokud mají na živu chlapa, jistým smyslem jejich života je takzvané starání se o něj – ať už o to on stojí, nebo ne. Když pak (zpravidla o osm let dříve) chlápek odejde na věčnost, projeví se prázdnota ženina života v celé své nahotě. Je zoufale sama, protože se nikdy pořádně s nikým nedružila. Známky ji nebavily, ryby nudily, hospodské kecy urážely, naučit se šachy byla líná. Nemá kamarády od táboráku, fandy z fotbalu, kumpány z hospody ani sběratele mincí na výměnu.
Nevím, jestli by ji bavilo koukat po chlapech nebo pustit si porno. Zřejmě ani nemá pořádně na co vzpomínat, a hlavně – s kým vzpomínat. Nutně se pak vydá všanc mediální zábavě, což ji činí přehnaně zranitelnou vůči všem surovostem doby, podvodům a politickým svinstvům, a zákonitě ji to sklíčí a otráví ještě více.
Jedno z evolučních vysvětlení mezi savci unikátního jevu, totiž proč období neplodnosti ženy zabírá tak velkou část jejího života, spočívá v užitečnosti dlouho žijících babiček pro přežití rodu. (Asi uštvané matky nestíhaly už v neolitu). Budiž, žít životem druhých (jako babička a otravná tchyně) je také program.
Stejně si ale myslím, že je škoda, že dříve umírá pohlaví, které toho má ještě tolik v plánu stihnout.
