Článek
Hedvika píše: „Dobrý den, pane Hausmanne. S partnerem čekáme miminko (já 29 let, on 32 let) a domlouváme se na tom, kdo půjde na mateřskou dovolenou. Mám práci, která mě baví a nechce se mi z ní odcházet, partner je svolný k tomu zůstat doma, a dokonce mě k této variantě přemlouvá. Já ale vlastně nevím, jestli je to dobrý nápad – nemůže to poškodit náš vztah?“
Vážená Hedviko, Váš plán může vyjít za podmínek, jejichž splnění dopředu nemůžete vědět. Proto je riskantní. Nevíte totiž, jestli tím partner neklesne ve Vašich očích a jestli to vůbec zvládne, když k tomu není geneticky uzpůsoben – postrádá trpělivost, ochotu pečovat a mnoho dalších typicky ženských, a nikoli náhodných, vlastností.
Nevím, co tomu říkají odborníci, tedy ti opravdoví (Matějček, Bakalář), nikoli ti politicky korektní a před feministkami „podělaní“ slouhové. Raději si o tom něco přečtěte, aby na to nedoplatilo dítě. Nikdo totiž seriózně nezkoumal, jaký vliv má v raném stadiu vývoje třeba absence frekvencí ženského hlasu, na kterou se mimina adaptovala po statisíce let, či co se z dítěte stane, bude-li mu přebalovat plíny muž koukající druhým okem na fotbal nebo na porno a netušící, co chce dítě svým křikem sdělit – a tisíc dalších věcí, pro které má, obávám se, jen žena intuici, vlohy a předpoklady.
Feministky budou tvrdit, že mluvím o tzv. sociálním konstruktu, tedy vzorci chování uměle vytvořeném společností. Něco, co fungovalo po statisíce let, bych se neodvážil tak jednoznačně negovat.
V moderním pojetí se celý Vámi nastíněný problém redukuje na ekonomickou výhodnost – kdo z těch dvou vydělává více, ať jde do práce. Tady jde však o víc – co je výhodnější pro vývoj dítěte. To asi nikdo pořádně neví, a pokud ví a náhodou by se to nehodilo, nesmí to v dnešní době říci nahlas (rozuměj: smí, ale nemá kde). Z tohoto důvodu si dávejte pozor na zdroj informací – čím oficiálnější, tím rodině a dítěti nepřátelštější.
Z Vašeho vyjádření není jasné, nevyvěrá-li manželova svolnost s Vaším nápadem z touhy vytlouci klín klínem, tj. třeba se mu v zaměstnání nelíbí, přichází o ně, nebo dokonce žádné nemá a takhle by našel „uplatnění“.
Uznávám, že jsem Vám moc neporadil. V takto nejasných a nerozhodných situacích člověk neprohloupí, bude-li jednat v co nejlepším souladu s matkou přírodou a s tím, jak to dělali naši předci.
Příliš málo lidí tuto novotu vyzkoušelo, abyste mohla vyjít z jejich zkušeností.
