Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Marcely:
Vážený pane Hausmanne, potřebuji od vás radu. S partnerem jsme spolu rok a půl. Vloni jsme Vánoce trávili každý se svými původními rodinami, ovšem letos mě čekají Vánoce s rodiči mého partnera, což si neumím představit, že zvládnu. V létě totiž došlo k pro mě velmi trapné situaci. Rodiče partnera nás velmi nemile překvapili svojí návštěvou na chalupě, zrovna když jsme se milovali. Doteď nemohu z mysli vymazat pohled maminky mého partnera, stále ji v těch dveřích malé ložnice vidím.
Vůbec si proto neumím představit, že bychom po Štědrém dnu právě na tuto chalupu měli za rodiči přijet a strávit tam s nimi vánoční svátky. Od léta se s rodiči viděl jen můj partner, mně to prostě nejde. Prosím, poraďte mi, jak to mám zvládnout? Představa, že se jeho mamince podívám do tváře, je pro mě prostě nemyslitelná. Přítel si z toho dělá legraci, říkal mi několikrát, že se nic nestalo, že rodiče jsou s tím v pohodě, ale mně to v sobě nejde potlačit a dělat jakoby nic. Děkuji Vám. Marcela
Vážená slečno Marcelo,
kdyby vás „tcháni“ načapali při tom, jak kradete, lžete nebo nespravedlivě nadáváte jejich synovi, byly by vaše obavy namístě. Milování je činnost bohulibá, navíc oni ode dveří zase tak moc detailů neviděli... Jistě je neurazilo, že jste na jejich syna milá, teprve kdyby se nachomýtli ke scéně, kdy vás přítel láká do postele a vy se stavíte na zadní, měla byste se za co stydět. Přesvědčit se na vlastní oči, že ve vztahu jejich syna plane láska, určitě potěší, zvlášť v době, kdy je tolik problematických „nefunkčních“ a bolehlavých žen. Váš nynější postoj, domyšlen do konce, by znamenal, že byste se bála jezdit na chalupu, protože vás tam třeba viděli, jak čůráte na zahradě za keřem.
Vždycky když někdo – podle mého názoru – dělá z komára velblouda, snažím se porovnat jeho situaci se situací našich předků nebo lidí zahnaných do svízelných situací. To stěžovatel nechce slyšet, chtěl by, aby se řešil jeho „problém“, argumentuje tím, že je jiná doba a jiná měřítka a on je tady k litování. Fakt, že na tom miliony lidí byly a jsou hůře, ho nezajímá, stejně jako si nepřipouští, že jediným máchnutím ruky osudu se může člověk ze zámku se služebnictvem ocitnout v promrzlém dobytčáku a před zraky celého osazenstva kálet do špinavého kýblu.
To, čemu se dnes říká chalupy, bývala normální obydlí, kde celoročně žilo pospolu namačkáno mnoho lidí různého věku. Není to tak dávno. U nás na horách se například každé ráno v sednici uklidilo noční ležení, aby se udělalo místo tkalcovskému stavu a karuselu na navlíkání korálků. Večer se zase ležení pro sedm lidí obnovilo. Jak to bylo s intimitou a osobní hygienou, si můžeme jen domýšlet. A byli to lidé jako my. Možná dokonce měli morálku, pocit studu, čest, víru i principy na vyšší úrovni než my dnes. Mnozí z nich to z těchto podmínek dotáhli na přednosty klinik, fabrikanty a ministerské předsedy. Nemohli si dovolit luxus zabývat se tím, že jim tchyně viděla kus nahého zadku, protože museli řešit opravdové problémy.
Postavit se k tomu máte tedy tak, že je to celé prkotina, navíc jste nedělala nic špatného ani nepřirozeného, zakázaného či Bohu nelibého. Trapně se spíše mají cítit oni – za to, že někam (byť do vlastního) vstoupili bez zaklepání a bez vyzvání. A když už se k tomu budete stavět čelem, zaveďte na to téma řeč, čímž to celé zlehčíte. Vždyť vy jste tou „trapnou“ scénou vlastně nakoukli do minulosti. Probírat se tím, jak se asi lidé tenkrát milovali v místnosti, kde spalo dalších pět členů rodiny, může být o vánočních svátcích zábavnější (a poučnější) než koukat na televizi.
