Článek
Naše čtenářka napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Dobrý den, pane Hausmanne, mám na vás velkou prosbu. S manželem máme syna a dceru, synovi je 19 let, dceři 22, žijeme v okresním městě. Syn nám před rokem přiznal, že je gay. Já jsem to tak nějak tušila, tak mě to tolik nepřekvapilo, tedy srovnávala jsem se s tím asi měsíc, ale nakonec jsem ráda, že již nejsem v nejistotě. Manžel to ale do dneška vůbec neskousl, se synem skoro nemluví a ani skoro nepromluvil, vůbec se o něho nezajímá, k narozeninám ani k Vánocům mu osobně nepopřál, na dárku se jen podílel. Jako kdyby skoro nebyl. Moc mě to trápí, několikrát jsem s ním o tom mluvila, že je přece jeho syn, na kterém mu moc záleželo a já věřím, že záleží i dnes, jen to prostě neumí teď dát najevo, teda aspoň doufám. Ale on se mnou o tom mluvit nechce, vždy jen mlčí a nekomunikuje. Prosím, poraďte mi, jak na manžela, moc bych si přála, aby se to mezi ním a synem urovnalo, i syn se tím trápí, také zkoušel za ním zajít do dílny, ale výsledek byl stejný. Chápu, že to asi pro muže je těžší, ale až takhle? Děkuju vám mnohokrát za váš názor.“
Vážená paní Jano,
odpovědět na váš dotaz je pro mě těžké, neboť plně soucítím s vaším mužem. Averze vůči (mužské) homosexualitě je v lidech zakořeněná z různých důvodů, přičemž je nelogickým faktem, že muži snáze tolerují lesbičky než mužskou homosexualitu. Přitom z hlediska nabídky a poptávky na tom nejdůležitějším trhu – seznamovacím – představuje lesbička pro muže čistou ztrátu jedné ženy z nabídky potenciálních sexuálních partnerek, zatímco v osobě mužského gaye odpadá jeden muž z poptávky po nezadaných ženách, což se v konečném saldu rovná přírůstku na straně nabídky sexuálních partnerek.
Úvahy vašeho manžela ovšem plynou v úplně jiné rovině. Vy, jako matka, která své dítě miluje za všech okolností, těžko pochopíte mentalitu chlapa, který nad homosexuály ohrnuje nos – a najednou má takového v rodině. Píšete, že máte ještě dceru, takže to hlavní, čekání na další generaci rodu, naštěstí s vaším synem nestojí ani nepadá. S „konfesí“ vašeho syna se ovšem vašemu muži svým způsobem zhroutil svět. Těšil se, jak si budou povídat o ženských, jak budou probírat chlapácké záležitosti – a místo toho, no, darmo povídat. Navíc se bojí, že bude pro srandu kamarádům ve sportu, v práci, hospodě...
Radu nemám – jen nechat působit čas. To je v takových případech jediný spolehlivý, leč liknavý spojenec. A pak je tu ještě naděje, že by váš syn dokázal něco velkolepého. Váš muž by pak mohl hrdě prohlásit něco na způsob: „Sice je to gay, ale objevil pro lidstvo penicilin“.
