Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz Klára uvedla: „Oba jsme bezdětní, zdraví, řekla bych atraktivní, sportovně založení a slušně vydělávající. Máme stejný pohled na život, rozumíme si lidsky i jako milenci. Partner umí být pozorný, milující a hodný, přeje si rodinu. Je také pracovitý, rozhodně není lakomý a se vším mi pomůže jak v domácnosti, tak u koní, které vlastním. Skoro ideál.
Ovšem má také druhou stránku. Už od začátku našeho vztahu (jsme spolu rok a půl, z toho rok spolu žijeme) neustále řeší mé bývalé vztahy a pořád mi předhazuje, že tamten byl určitě lepší v tom a tamten zase v tomhle. I když mu to pokaždé vyvrátím a opravdu to tak myslím, nepřestane a často se kvůli tomu hádáme. Má dost vysoké nároky v sexu, a když zrovna nemám chuť, je z toho také hádka.
Další problém je žárlivost. Kamkoli jdeme, ať do obchodu, nebo k vodě, věčně má poznámky, ať nekoukám po chlapech, a že támhleten se mi určitě líbí a podobně. Většinou ani nevím, o čem mluví. Ze žárlivosti a majetnickosti bývá až zlý, hlavně když se napije. Jednou se hodně opil a začal mi na veřejnosti nahlas vyčítat bývalé vztahy. Druhý den o ničem nevěděl, moc se mi omlouval, nosil kytky a sliboval, že se to už nestane.
Věčné podezírání a nespravedlivé osočování je pro žárlivce typickéFoto: Antonio Guillem, Shutterstock.com
Za dva měsíce se ale situace opakovala. Byla jsem v baru s kamarádkou a on byl v jiném baru s kamarády. Přišli za námi už dost opilí. Zrovna jsme stáli v hloučku venku a kouřili, a tak partner viděl, jak se bavím s klukem, kterého neznal (byl to můj spolužák ze základky). Hned na mě začal sprostě řvát, že flirtuju s cizími muži. Druhý den, když vystřízlivěl, opět omluvy. Slíbil, že přestane pít a že se bude ovládat ohledně žárlivosti, ale nevím, zda mu můžu věřit.
Co myslíte, mám mu dát šanci? Tedy za předpokladu, že opravdu změní své chování, přestane pít (není alkoholik, nemusí mít alkohol klidně měsíc) a nebude řešit moje bývalé vztahy ani každého chlapa v mém okolí. Nebo to mám raději rovnou vzdát a rozejít se s ním?“
JOSEF HAUSMANN ŘEŠÍ I JINÉ „POTÍŽISTY“:
Vážená slečno Kláro, váš přítel je žárlivec vyššího řádu – na rozdíl od žárlivců normálních, čili těch žárlících na soky z přítomnosti, on žárlí i na soky minulé, tedy poražené, odstavené a třeba i mrtvé. Žárlivost a majetnickost mají k sobě blízko. Na rozdíl od vaší občasné nechuti k sexu, kterou můžete s trochou dobré vůle překousnout nebo nahradit nějakou pro vás jednodušší praktikou, a předejít tak hádce, vyléčit žárlivce je věc složitá a nejistá. Léčba se děje rozborem příčin, včetně těch fiktivních. Pro omezený prostor vás odkazuji na vyhledání si příslušných informací na internetu. Moc bych na to ale nesázel, povahu nezmění nějaký rychlokurz…
Lidí dvojí tváře – střízlivé a opilé – znám také dost. Nevím, jestli někdo ví, která z těch tváří je ta pravá. Bojím se, že právě tou opilou prosákne na povrch to, co nositele vnitřně žere, ale za střízliva dovede aspoň částečně rozumem a vůlí potlačit.
Alkohol utlumí soudnost, a navíc dokáže vybudit falešné představy ohledně nevěryFoto: George Rudy, Shutterstock.com
Člověk ale musí s nějakým partnerem vyžít. Vadu najdeme na každém, a tak je potřeba zvážit, co je menší zlo: zda lásku a pozornost, kterou vás partner zahrnuje a kterou třeba už jinde nenajdete, stojí za to vykoupit okleštěním svých svobod v takto absurdní míře. Tento kalkul musíte provést sama a bez toho, abyste do něj započítala možnost nápravy partnera v budoucnosti. Na více procent to s ním bude spíš horší.
Přihřeji si svou nostalgickou polívčičku a pokusím se osvětlit příčiny chorého chování vašeho partnera. Takový atraktivní úspěšný mladý muž přece nemusí být vůbec žárlivý, na něj byste měla spíš žárlit vy. To by ale musel znát svoji cenu a tu by zjistil průzkumem bojem. Dnešní generace ale boj nezná, neuznává a obloukem se mu vyhýbá. Nebojuje o přízeň slečen na plesech, čajích a tanečních zábavách s tvrdou konkurencí dalších tanečníků. Nebojují ani mezi sebou v klukovských rvačkách, ani se soupeři – sportoviště jsou dnes poloprázdná, žáků a dorostenců se nedostává. O boj za ideály, jako jsou svoboda, národ či vlast, raději pomlčet.
Není proto divu, že jev, který popisujete u svého chlapce, je k vidění dost často. Z tohoto důvodu jsem vám nedoporučil, co jsem původně chtěl: ať od žárlivce a majetníka utečete. Nevím totiž, je-li utéci kam… Třeba byste pak našla nežárlivce, ale bude to líný lempl, jiný zase… Vy přece ty další varianty také znáte. Jsme tedy zpátky u rozvahy „něco za něco“. Třeba vám s tímto dilematem, které neřešíte zdaleka sama, pomůže někdo v diskuzi pod článkem.
Co myslíte, dokáže se majetnický žárlivec změnit?
