Článek
Jsou rodiny, kde už batolata dostávají pravidelně „prášečky" tak často, že si na ně zvyknou a vyžadují je. Obzvlášť nebezpečná je pro přepečlivou matku představa, že by si její „chuděrka" mohla hrát na písku s ostatními, kdoví jak nemocnými dětmi.
Když takový capart třeba v pěti letech zakašle, sejde se rodinná rada a volá se léčitel či spřízněný chirurg. Výsledkem takové výchovy bývá to, že jejich dítko si najde v chorobách zalíbení. Tento zpočátku plíživý vývoj sebepozorování může přejít do trvalé nepřiměřené starosti o vlastní zdraví, kdy strach obsazuje celé myšlení člověka. Když trvá déle než šest měsíců a je provázen úzkostí a depresemi, je nejvyšší čas vyhledat psychiatra. Dříve ale než by se nemoc - hypochondrie, dostala do své opravdu klinické podoby, kdy ničí život, zkuste u svých dětí pár fint.
- Slzičku utřu, bebíčko pofoukám, ale za pět minut už to neřeším.
- Teplotu změřím, ale ne každou hodinu.
- Netelefonuji manželovi, aby okamžitě přišel z práce.
- Nekonzultuji, obzvlášť před dítětem, jeho zdraví s dalšími lidmi (např. babičkou).
- Návštěva u lékaře pro nás není vyhledávaným svátkem, ale nutností.
- Vitaminy pokud možno v přírodní podobě, v tabletkové jen zcela výjimečně.
- Jen proto, že má dítě chřipku, nekončí život pro zbytek rodiny.
- Nemoc je tu kvůli léčení a ne proto, abychom si ji užili.
- Vyslechnu jeho trápení, ale neudělám z něj celovečerní diskusi.
- Nevyprávím mu o zdravotních potížích příbuzných a známých.
- Dítě by nemělo mít v rodině podobný vzor a pokud ano (babička si stále na něco stěžuje), vyprávíme to s úsměvem, jako veselou historku.
- Měl by se chtít uzdravit, v posteli by to měla být nuda a ne, aby stonal jen dvě hodiny denně a jinak mohl všechno.
Důležité je myslet na to, aby sama maminka měla dostatek jiných zájmů a nevydírala zbytek rodiny svými patáliemi s dítětem. Aby dítě ohlídala, ale nebděla nad jeho ložem a nesvolávala příbuzné, když má ucpaný nosánek. Měla by být natolik nesobecká, aby mu hypochondrii nezprostředkovávala.
