Článek
Malé děti jsou rády, když nespí samy v místnosti. Jednou ale přijde den, kdy se tato situace změní, a začnou preferovat soukromí. Říct přesně, kdy vás tento okamžik čeká, ale nejde. „Sdílení společného pokoje dvou dětí je velmi individuální záležitost. Jsou sourozenci, kteří se v jednom pokoji snesou celý život, ale jsou tací, kteří spolu nevydrží ani v předškolním věku,“ říká psycholožka Tamara Cenková.
Prostor pod vysokou postelí lze využít například jako pracovnuFoto: Domestav
Kupujte vše dvakrát
Jsou-li děti malé, máte tedy jediný problém, jak do pokoje vtěsnat zařízení pro oba. S výjimkou šatní skříně, která – je-li dostatečně velká – stačí společná, vše ostatní by měl mít každý potomek své. Budete jim muset pořídit nejen dobrou postel, ale v pozdějším předškolním věku i psací stůl a vhodnou pracovní židli. (Pokud tento problém právě řešíte, podívejte se, jaký chytrý nábytek lze školákům koupit!) Chybět nesmí pro každého police a kontejnery na hračky a knihy. A ještě by mělo zbýt místo na hraní.
Samozřejmě má-li dětský pokoj patnáct metrů čtverečních, nevejdou se sem dvě samostatné postele. Protože palandy do dětského pokoje nepatří, hlavně kvůli nevyhovujícím podmínkám, které má dítě na horním lůžku ke spánku, zřejmě budete hledat některý ze speciálních systémů pro dvě děti v jednom pokoji. Zatímco u potomků stejného pohlaví máte výběr prakticky neomezený, u „párečku" je lepší zvolit variantu, kdy je jedno lůžko opatřené kolečky. Díky tomu ho lze přes den zasunout pod druhé a do prostoru s ním vyjíždíte jen na noc, protože v tuto dobu nebude překážet.
„Na to, jak se děti snesou v jednom pokojíku, mají velký vliv rodiče,“ říká Tamara Cenková. A je třeba dodat, že i zařízení pokoje. Pokud bude vše probíhat správně, není podle psycholožky zcela nepřípustné, aby i sourozenci různého pohlaví bydleli v jednom pokojíku téměř do dospělého věku. Hodně záleží na vztahu obou. Třeba rozdílné zájmy dvou věkově blízkých sourozenců mohou být důvodem k vytvoření dvou pokojíků a nebo alespoň k oddělení jejich osobních prostor.
Soukromí dětem v pokoji zajistí stany zahalující jak lůžko, tak volné místo pod nímFoto: Domestav
Oddělit lůžko od pracovní části mohou například oboustranné knihovnyFoto: No+bl
Zahalené lůžko podle designérky Barbory ŠkorpilovéFoto: Mimolimit
Dvě lůžka moc místa nepotřebují
Pokud chcete, aby děti vydržely spolu co nejdéle, zkuste jim od útlého věku dopřát dvě samostatná vyšší lůžka. „I když nemají výšku klasické palandy, je pod nimi prostor, zpravidla zakrytý látkou, aby si zde děti udělaly jakýsi bunkr a měly pocit dokonalého soukromí," popisuje Marcela Slováková z firmy Domestav a pokračuje: „U těch vyšších jde pod lůžko dokonce umístit pracovní kout nebo šatní skříně, čímž se šetří prostor v pokoji." Stan či bunkr pak mohou halit nejen prostor pod postelí, ale často kryjí i lehací plochu, což děti ocení nejen v pubertálním věku.
Když nemáte místo na dvě samostatné postele, dopřejte dětem aspoň soukromí v koutku, kde si mohou v klidu číst, hrát si, teenageři esemeskovat. Oddělit můžete třeba pracovní stoly, možností máte opět více. Jedním z řešení je oboustranná knihovna, posuvné rolety nebo z levnějších možností textilní závěs či paraván, těmi nemusíte dělit pokoj celý, ale často stačí za ně ukrýt jen postele. Děti tak získají své království a pocit „svého“ bydlení.
Postel s nebesy se zalíbí každé dívce a bratr ve stejné místnosti už vadit nebudeFoto: Mimolimit
Jediným případem, kdy psycholožka Tamara Cenková doporučuje raději obětovat ložnici a dopřát každému z dětí vlastní pokoj, je jejich velký věkový rozdíl. Zpravidla stačí pět let a více. „A to hlavně kvůli tomu, že každé dítě má naprosto jiný režim,“ říká. Je pravda, že zatímco děti předškolního věku v osm chodí spát, teenageři se začínají – v lepším případě – učit. A v sobotu dopoledne je to naopak, starší spí a mladší je aktivní.
Jak jste tuto situace vyřešili vy? Napište nám své tipy do diskuse.
