Hlavní obsah

Jsme úplně rozdílní. Má náš vztah vůbec šanci?

Foto: Thinkstock

Má vztah dvou zcela odlišných lidí vůbec šanci? Přemůže láska velké rozdíly?

Když spolu začali chodit, okolí jim dávalo maximálně tři měsíce. Teď je to rok a prý bez sebe nemohou být. Jsou ale tak rozdílní, že to ani víc nejde. Co je k sobě přitahuje? A má jejich vztah šanci?

Článek

On je vášnivý sportovec, ona nenávidí už jen představu jakékoli fyzické aktivity. On je vysoký, hubený a šlachovitý, ona malinká a spíš tak trochu kulatá. On je ambiciózní, v práci na sobě dře a touží po povýšení. Ona? Kariéra ji vůbec neláká. „Jsme každý tak strašně jiný, úplně ve všem. Po fyzické i povahové stránce. Já si ráda čtu, on tak maximálně přelouská sportovní rubriku v novinách. Přítel sleduje politiku, mě ukrutně nebaví. Já jsem nejradši doma, ale přítel je rád mezi lidmi,“ upřesňuje třicetiletá čtenářka Katka.

Když začala s o dva roky starším Pavlem chodit, všichni tvrdili, že do tří měsíců půjdou od sebe. „Jenže už jsme spolu rok a pořád se milujeme, nedovedeme si představit, že bychom spolu nebyli,“ tvrdí Katka. Přesto v ní určitá nejistota hlodá. Opravdu spolu mohou dva tak rozdílní lidé vydržet celý život?

Pozor na období zamilovanosti

Katka s Pavlem mají tu nejsilnější zamilovanost, díky níž nejsou lidé schopni vidět partnerovy chyby a vzájemné rozdílnosti, za sebou. Přesto je tu riziko, že je při sobě stále drží především sexuální přitažlivost. Je to jako ve fyzice. „Mezi opačnými póly zkrátka vzniká napětí. Napětí způsobuje vzájemnou přitažlivost a pojí se i s jistou dávkou sexuální energie. Problém však nastává časem. Čím více napětí, tím více pozdějších konfliktů,“ vysvětluje kouč partnerských vztahů Barbora Sedláková.

Foto: Thinkstock

Co když on miluje sport a vy ho nenávidíte? Pokud si najdete jiný způsob, jak spolu trávit volný čas, nejspíš to nevadí

Nemusíte být jak identická dvojčata, ale určité věci byste společné mít měli. „Po fázi zamilovanosti partneři nějaké společné pilíře potřebují,“ říká kouč partnerských vztahů Kateřina Matláková ze Školy pro ženy. Shoda by měla panovat především v následujícím:

  • Životní styl
  • Sexuální potřeby
  • Představy o fungování rodiny (otázka věrnosti, výchovy dětí…)
  • Způsob dávání a přijímání lásky
  • Otázka dávání svobody a prostoru ve vztahu

Alespoň částečná shoda je pak potřeba i v představě o trávení volného času a dovolených, protože právě společné zážitky jsou nezbytné pro překonávání menších krizí, jimiž si čas od času projde každý vztah.

Rozdílnost je koření

Pokud tento základ dva lidé mají, rozdílnost vlastně není na škodu. „Extrémní podobnost partnerů může naopak vést ke stereotypu, nespokojenosti a nudě. Rozdílnost přináší do vztahu nové impulzy, napětí a prostor pro rozvoj,“ upřesňuje kouč partnerských vztahů Barbora Sedláková.

Foto: Thinkstock

Nemusíte být jak identická dvojčata, to by vám pak zase hrozila nuda

Je ale nutné počítat s tím, že ve chvílích krize bude takto rozdílný pár stát mnohem víc sil vše urovnat. „Bude to od obou vyžadovat notnou dávku uvědomění, vztahové inteligence, schopnosti kompromisu a ochoty vyrovnat se s jistou mírou bolesti a ochotou vzájemně si odpustit,“ varuje Kateřina Matláková.

Čím větší rozdílnost mezi partnery panuje, tím těžší je samozřejmě vztah udržet. Pokud se tak dva lidé neshodují ani v tom základním, odborníci jim příliš šancí nedávají. „Vztah může být časem velmi unavující až bolestivý. Každý jedinec ve svém životě touží po vnitřní jednotě a ucelenosti. Ve vztahu se snažíme o podobné. Bojujeme za sjednocení, bezpečí a pohodu. Společné hodnoty a cíle dávají partnerům pocit sounáležitosti a naplnění,“ vysvětluje Barbora Sedláková.

Jak jste na tom vy? V čem se s partnerem nikdy neshodnete?

ynezorPumanzeSaNyknalC