Článek
Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem si každoročně připomínáme 12. května. Má podpořit pacienty s únavovým syndromem, upozornit na jejich problémy a také zvýšit povědomost o nemoci.
Problém je, že příčiny chronického únavového syndromu (Chronic Fatigue Syndrome neboli CFS) nejsou zcela jednoznačné. Může totiž probíhat v různé intenzitě a mít nejrůznější přidružené symptomy, proto se dá obtížně diagnostikovat.
Příběh Romany: Přetížení ji dostalo
„Najednou se mi na několik měsíců svět převrátil naruby. Mohla za to chronická únava. V té době jsem ale absolutně nevěděla, o co jde,“ začíná svůj příběh osmačtyřicetiletá čtenářka Romana.
„Děti jsme si s manželem pořídili pozdě. Mladšímu synovi bylo v době, kdy se mi to stalo, šest. Začal čerstvě chodit do první třídy. Zároveň jsme ale v práci dovršovali velmi zásadní roční projekt,“ popisuje Romana. „Byla jsem pod velkým tlakem, do toho mě ale velmi stresovalo, že trávím málo času se syny. Když jsem někdy v říjnu dostala klasickou rýmičku, rozhodla jsem se, že si vezmu volno a po mnoha letech ji vyležím.“
To ještě Romana nevěděla, že doma zůstane dalších osm měsíců. Rýma i bolesti v krku po pár dnech sice odezněly, ale zůstala jí neskutečná únava. „Nic podobného jsem nikdy nezažila. Byla jsem tak unavená, že mi bylo jedno, co se děje v práci. Klukům jsem se věnovat snažila, ale poté, co jsem s nimi udělala úkoly, jsem byla tak vysílená, že jsem si šla v sedm se zvýšenou teplotou lehnout a spala jsem až do rána.“
Romana v závěru ani neví, co ji z nemoci dostalo. Většina lékařů si ji mezi sebou přehazovala jako pingpongový míček. Dobrý vliv podle ní měla psychoterapie, od toho nejhoršího jí na chvíli pomohla ulevit antidepresiva. Začala se také věnovat hathajóze a pokusila se nastavit pravidelný režim spánku a stravy.
Zapomínání i špatné soustředění patří mezi možné doprovodné symptomy CFS.Foto: fizkes, Shutterstock.com
Co je to chronický únavový syndrom
Určitou mírou únavy trpí drtivá většina dospělých. Odhaduje se, že v Česku je to zhruba 40 až 50 tisíc lidí. Jedná se o únavu, která není vázaná na žádné další nemoci a trvá minimálně šest měsíců. Nemocnému se od vyčerpání neuleví ani ve chvíli, kdy se na několik hodin prospí, jen s obtížemi plní své běžné povinnosti a v krajních případech, kdy to dojde opravdu daleko, nemá ani sílu vstát a dojít si na záchod.
Další příznaky chronické únavy
Těžkou permanentní únavu doprovázejí další symptomy, které jsou ovšem u každého trochu jiné. Patří sem bolesti hlavy, svalů, kloubů, problémy se spánkem, zapomnětlivost, napětí, úzkost, ale také zvýšená teplota, která vzrůstá po fyzické i psychické zátěži, bolesti v krku, zvětšení a citlivost mízních uzlin.
Typické také je, že nemoc začne zničehonic. Únava se většinou neobjeví a neroste postupně, jak byste asi čekali. Velmi často stojí na úplném začátku drobné nachlazení jako u Romany.
Vyšetření a léčba: Testy ani léky neexistují
Kdybyste se vy nebo někdo z vašich blízkých s chronickým únavovým syndromem setkali, určitě neotálejte a zajděte k lékaři. Nejdřív je nutné vyloučit nemoci, které někdy způsobují závažnou únavu (např. roztroušená skleróza, borelióza, poruchy štítné žlázy, deprese, mononukleóza, rakovina).
Jak už bylo řečeno, příčina je neznámá a cílená léčba neexistuje, zaměřuje se na jednotlivé příznaky. Zásadní je i změna životního stylu a obvykle také psychoterapie. U menší části pacientů nemoc časem odezní sama (jako se to stalo Romaně), u jiných se stav významně zlepší, ale jiní to mají jinak: chronická únava postiženého může v nejhorším případě až invalidizovat.
