Kolik by mělo být vašemu partnerovi? Spočítejte si to!

Lidé preferující manželství, vážný vztah, zamilovanost či jen příležitostný sex by si měli vybírat protějšek v optimální věkové hranici, která se dá zjistit pomocí jednoduchého pravidla. Tak to aspoň uvádějí nizozemský výzkumník Bram Buunk z Groningenu a jeho kolegové, jejichž „teorie lásky“ byla uveřejněna v odborném časopise Evolution and Human Behavior. O co konkrétně se jedná?

Pravidlo pro randění a spokojený partnerský a milostný vztah není nijak složité. Vydělte svůj aktuální věk dvěma, pak přičtěte sedm a tím získáte minimální věk každého, kdo je hoden se ucházet o vaši přízeň. Takže, pokud je vám 30, můžete s klidným svědomím pokukovat po dvaadvacetiletém mladíčkovi. A co ten horní věk?

Maximální stáří se určuje podobně. Vezměte svůj věk, odečtěte sedm a toto číslo zdvojnásobte. V případě třicetileté osoby se dostanete na věk 46 let. Tedy, všichni, kterým je 22–46 let jsou vhodní kandidáti pro milostné pokusy šťavnaté třicítky!

Těžko říct, kdo s touto teorií přišel jako první, ale často je zmiňován Douglas T. Kenrick, profesor psychologie na Arizonské státní universitě, který se tímto tématem zabýval již v roce 1992, tedy o osm let dřív než již zmíněný výzkumník Buunk. V té době se objevil i nápad o prozkoumání reality, tedy zda teorie odráží skutečné preference lidí. Odpověď? Ne! Lidem jsou nějaká čísla ukradená, spoléhají na instinkt!

Muži inklinují k seznamování s mladšími ženami, tedy pod optimální hranicí určenou pro svůj věk. Ženy mají tendenci být vdané za muže o pár let starší, většinou o 2 až 5 let. Prý to z evolučního hlediska dává smysl. Ženy upřednostňují již „zavedené“ a starší muže, u nichž hledají zázemí, jistotu a finanční stabilitu, muži jsou nejvíce přitahováni ženami v reprodukčním vrcholu.

Věk, rovnice a věda versus láska, sympatie a chemie. Hledáte efektivitu a užitečnost pravidla „polovina aktuálního věku plus sedm“? Vědci to vidí tak, že ve světě, kde společenské normy jsou často poměrně tvrdé, rovnice definuje i minimální hranici věku, která mapuje možnosti při seznamování. Hodí se to pro opravdový, běžný život?

„Těžko říct, jestli je láska o věku, když se po staletí potvrzuje fakt, že hory přenáší a hranice posouvá,“ říká jednatřicetiletá čtenářka Bára s tím, že pokud se jí někdo bude líbit, bude s dotyčným sdílet názory, plány a vize, nevidí důvod, proč by s ním neměla být i přes nevyhovující a společensky nepřijatelnou věkovou hranici.

„Jenže to je taky sporné. Ve třiceti si můžete najít o pár let mladšího přítele a nikomu to divné nepřijde, ale v jednadvaceti mít šestnáctiletého milence je přece jen trochu bláznivé,“ přemítá. Bláznivé ano, nemožné ne. Věkové rozdíly jsou i navzdory společenským normám běžné.

Portál Confused vyzpovídal 2000 dospělých a zjistil, že za ideální věkový rozdíl mezi partnery lidé považují 52 měsíců. Ale také to není směrodatné.

„Věkové rozdíly ve vztahu jsou dnes mnohem přijatelnější a stále je více tolerujeme, protože společnost přijímá různorodost partnerství a rodin. Páry mohou vytvářet milující vztahy napříč různými věkovými skupinami a pohlavími,“ okomentovala studii psycholožka Julia Cole pro britský list Daily Mail.

Takže, jestliže váš partner „nezapadá“ do ideálního věkového rozmezí, a přesto si s ním rozumíte, svět by to měl pochopit. Ostatně, ať si ostatní myslí, co chtějí!