Miluje mě, jedna věc mu na mně ale neskutečně vadí. Parter je totiž výjimečně čestný a morální muž

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, mám neřešitelný problém ve vztahu. S partnerem jsme se potkali před víc než 20 lety a zamilovali se. Byl ženatý, já svobodná. Je to výjimečně čestný a morální muž, proto o mně řekl manželce, s níž tehdy čekal první dítě. Manželka ho požádala, aby zůstal a se mnou se rozešel. Udělal to. Pro mě to bylo nesmírně těžké, oba jsme dělali maximum, abychom se nepotkávali a nakonec jsme si úplně zmizeli ze života.

Po víc než dvaceti letech jsme na sebe narazili, no, trochu se o to postaral, aby se to stalo. Dřívější city vzplanuly naplno. Oba jsme si přiznali, že jsme na sebe často mysleli, i když jsme jeden o druhém nevěděli. On byl po celou dobu s manželkou, k jejich holčičce přibyl syn. Mně manžel před lety zemřel. Oba máme dospělé a samostatné děti.

Vztah s partnerem je neskutečně silný, máme jen jediný problém. Jak už jsem psala, je to muž s extrémně vysokými morálními hodnotami a je na sebe až příliš přísný. Po celý život upozaďuje sám sebe, jen aby vyšel vstříc ženě, s níž žije, a dělá vše, co ona si přeje, přestože s tím nesouhlasí. Za celý život měl sexuální vztah jen s manželkou a nyní se mnou. Já měla partnerů víc a nic jsem před ním netajila.

On se ale nedokáže přenést přes to, že jsem v minulosti krátce chodila s nevhodným partnerem, který mi byl nevěrný, zneužíval mě, nebyl ke mně hodný. Nedokáže se přenést přes to, že jsem jako podle něj velmi inteligentní žena mohla chodit s někým, koho on považuje za špínu. Vytkl mi také, že jsem po smrti manžela sdílela na sociálních sítích videovyznání, kde jsem mu děkovala za hezké společné roky.

Partner je muž citlivý a jsou chvíle, kdy je na něm vidět, že se přes mou minulost, kterou sama nepokládám za nikterak výjimečnou ani odsouzeníhodnou, nedokáže přenést. Navrhovala jsem návštěvu psychologa, žádala ho, ať k němu zajde sám anebo že půjdeme spolu. To odmítá.

Ve všem ostatním si rozumíme, nikdy jsme na sebe ani nezvýšili hlas, přestože jsme oba temperamentní. Máme stejné názory na život, na celosvětové dění, politiku, umění, architekturu, literaturu. Okolí nás vnímá jako velmi stabilní a stále zamilovaný pár, rozumíme si po všech stránkách. Velmi silně cítím, že mě skutečně miluje a že vedle své manželky pouze přežívá. Je ke mně velmi otevřený, když třeba s kýmkoliv mluví po telefonu, vždy dá hovor nahlas, vím, že přede mnou nic neskrývá. Říká ale, že stíny mé minulosti mu nedovolí zatím začít žít se mnou.

Nechci o něj přijít, je to nejlepší muž mého již poněkud pokročilého života. Nicméně mě tato situace ničí. Děkuji za odpověď. Jindřiška

Milá Jindřiško, váš příběh zní jako z klasického románu. Ne z těch romantických, kde se vše vyřeší objetím, ale z těch skutečných, kde láska bolí, protože v ní stojí dva lidé, každý se svou minulostí, se svým svědomím a s různým způsobem, jak se dívají na svět.

To, co popisujete, není obyčejný vztah. Je to setkání dvou lidí, kteří si v sobě nesou celé životy. Nejen radosti, ale i rány, kompromisy, selhání a hlavně rozhodnutí, která se kdysi zdála správná. Vaše láska na mě působí autenticky a silně právě proto, že evidentně vznikla z hluboké zralosti, z vědomí, že čas je vzácný, a z poznání, že druhou šanci už člověk obvykle nedostane.

Jenže zároveň právě tahle hloubka odhalila něco velmi křehkého: jeho neschopnost opustit minulost.

Váš partner se celý život snažil být čestný muž. To zní obdivuhodně, ale když se člověk snaží být čestný za každou cenu, může se stát, že se jeho čest promění ve vězení. On se celý život kontroluje. Potlačuje vlastní touhy, aby nezranil druhé. Upřednostňuje povinnost před pocitem. A teď, když se po letech znovu objevíte vy, ta žena, kterou miloval a které se kdysi musel vzdát, všechno to, co v sobě potlačoval, se dere na povrch. Ale místo aby to pustil ven, zkouší to znovu potlačit. Tentokrát jiným způsobem. Tím, že soudí vás.

To, že vás hodnotí podle vašich dřívějších vztahů, není váš problém. Jde o jeho strach. O jeho potřebu mít svět pod kontrolou. Když mu řeknete, že jste kdysi milovala někoho, kdo vám ublížil, nerozumí tomu, protože sám by přece nikdy nic „nečistého“ neudělal. A tak mu nejde do hlavy, jak vy  – žena, kterou považuje za mimořádnou – jste mohla jednat tak „nerozumně“. Jenže to, co on považuje za chybu, bylo ve skutečnosti vaše poučení. Protože víme, že život bez chyb je jen teorie, nikoli skutečnost.

>>>Vadí mu vaše sexuální minulost? Vysvětlete si to!

Váš muž si plete morálku s jistotou. Jeho morálka mu dává pocit pevné půdy: „Když se budu chovat správně, nemůže se nic pokazit.“ Jenže vztah, který je živý, nikdy není úplně správný. Láska je vždycky trochu nepořádek. A právě to, že jste si prošla bolestí, že jste ztratila manžela, že jste dokázala jít dál, to z vás udělalo zralou ženu, která umí milovat bez podmínek.

On tohle neumí. Miluje vás, ale pod podmínkou: že vaše minulost bude podle jeho představ. A to je iluze, která ho ničí. Vnitřně totiž ví, že vás miluje právě i pro tu vaši lidskost. Ale neumí si to dovolit. Proto trpí. A proto trpíte i vy.

Když odmítá psychologa, není to jen vzdor. Je to obrana. Má pocit, že kdyby připustil, že potřebuje pomoc, musel by přiznat, že jeho systém hodnot nefunguje. A to by bylo popření celého jeho života. Proto se k vám chová tak čestně, otevřeně, transparentně – jako by vám chtěl ukázat: „Podívej, já jsem pan Správňák, já nic neskrývám.“ Ale skutečné tajemství, které skrývá, je jeho strach ze zranitelnosti.

Jindřiško, vy jste udělala všechno správně. Jste upřímná, nabízíte mu pochopení, dokonce i společnou cestu k odborníkovi. Teď už ale musíte udělat něco pro sebe. Přestaňte nést jeho vinu. Jeho přístup není vaše vina. A vaše minulost není vaše ostuda.

Zkuste mu to říct jednoduše: „To, co tě na mně trápí, je něco, co už se stalo. Nejde to změnit, ale všechno, co jsem prožila, mě přivedlo k tobě. Kdybych tehdy nežila tak, jak jsem žila, dnes bych tu nebyla jako ta žena, kterou miluješ.“

Pokud to přijme, máte šanci na vztah, který bude hlubší, než jste kdy měla. Pokud ne, pak si musíte položit otázku, zda chcete být s mužem, který vás má rád jako ideál, ale ne jako člověka. Láska bez přijetí minulosti je jako dům bez základů. Chvíli může stát, ale nakonec spadne. Vy jste mu nabídla opravdovost. Teď je na něm, jestli se odváží ji unést.