Hlavní obsah

Při krasobruslení pokora neplatí

Foto: Tomáš Padevět

Tomáš má chvilku pauzy na ledě

S Tomášem Vernerem jsme se setkali po jeho návratu z ME ve Finsku. Po stříbru a zlatu bylo pro něho šesté místo zklamáním. Napravit to může ale na MS v Los Angeles, jež začíná za několik týdnů. Nepovídali jsme si jen o krasobruslení, Tomáš nám i prozradil, že k návštěvám kulturních podniků ho přivedla až jeho přítelkyně Lucka Vondráčková.

Článek

Jaké jsi měl pocity na mistrovství Evropy, kde jsi neuspěl? Četl jsem, že bys nejraději hned odletěl zpět...

Nebylo to ani tak, že bych chtěl odjet ze šampionátu a nepodívat se na výkony ostatních sportovců. Ty mě zajímají a je to pro mou práci důležitý být tam až do konce. Spíš jsem se chtěl vyhnout setkáním, kde mě někdo lituje. Udělal jsem při jízdách zbytečné chyby, a tak ta lítost není na místě. Vím, odkud ty chyby vzešly, takže budu spíš pracovat na tom je odstranit.

Blíží se mistrovství světa v USA, to máš co dělat...

To je pravda, zhruba za osm týdnů. Čeká mě dřina, dřina, dřina!

Zlé jazyky tvrdí, že ti hodně energie vzala přítelkyně Lucie Vondráčková, kvůli tomu jsi nezabodoval na mistrovství, jak to vidíš ty?

To vůbec ne! Lucka mi jedině energii dávala! Tyhle spekulace jsou hodně scestné a naivní! To je podobné, jako když jsem se doslechl, že má inteligence mi brání, abych dosáhl lepšího sportovního výkonu. Že nad tím příliš hloubám a přemýšlím. Já si opravdu nemyslím, že by mi zrovna inteligence bránila v mém sportovním růstu. (smích)

A byl jsi na mistrovství sám, nebo s Luckou?

Sám. Já vždycky na závody jezdím sám. Už je to pěkných pár let, co jsem takhle domluvený s rodiči. Bylo to pro mě těžké jim říct, že tam chci být sám a soustředit se pouze na závody. Měl bych pocit provinění, že se nemůžu jim nebo třeba Lucce věnovat. A v době šampionátu se z každého sportovce stává tak trochu sobec a egoista, který myslí jen na sebe a na výkon. O to raději se potom s nimi setkám tady doma.

Foto: Tomáš PadevětTomáš Verner je veselý pohodářTo chápu. A když není zrovna žádné mistrovství, sundáš brusle, tak čemu se nejraději věnuješ?

Těch koníčků kvůli času už moc není, ale strašně rád jezdím na kole, rád hraju tenis. Jinak dost času trávím v přírodě a taky s přáteli. A vlastně až od setkání s Luckou jsem začal chodit na koncerty a do divadla. Kino mám hodně rád, jsem velký fanoušek filmů. Užívám si to. Rád bych po návratu z Ameriky stihl ještě závěr Febiofestu v Praze!

Jak vypadá tvůj trénink?

Trénuju klasickým způsobem vrcholového sportovce. To znamená šest dnů v týdnu a den volna. Každý ten den mám tři hodiny na ledě. Mimo to mám ještě balet nebo moderní tanec a rozcvičky - protahování. Celkem to bude pět šest hodin.

Krasobruslení je asi nejestetičtější sport. Co tě na něm nejvíc baví?

Já se vždycky nejvíc těším na závody. Na jízdy, když se mi daří a vidím zpětnou vazbu publika. To se nedá ničím nahradit! Když jsem stál v roce 2008 na nejvyšším stupínku mistrovství Evropy! Už proto se těch šestnáct let dřiny vyplatilo! Byl jsem hrdý a měl velkou radost za ty lidi, kteří mi věřili, když jsem si v roce 2005 zlomil nohu a kotník.

Ještě se vrátím k mistrovství Evropy, zaslechl jsem i názor, že nejsi možná dost pokorný...

Myslím, že to je názor někoho, kdo sám nikdy nesportoval. Pokora je samozřejmě plně na místě. Těžko mohu posuzovat sám sebe, ale myslím, že pokoru v sobě cítím. Jiná situace je, když jdete na led s těmi nejlepšími soupeři. Začne se projevovat dravost, výbušnost i určitá agresivita. Tam nejde nastoupit pokorně! V běžném životě je pokora samozřejmě nutná. Nemyslet si, že brusle jsou jediné, co na světě stojí za to!

Foto: Tomáš Padevět

Na ledě se Tomáš cítí nejlépe

Je publikum na závodech odlišné u nás a v zahraničí?

Tady v Čechách jsme už dlouho neměli nějakou větší krasobruslařskou akci, což je škoda. Můžu posuzovat jenom z exhibičních vystoupení, která jsem tady absolvoval s Jevgenijem Pljuščenkem a tam mě české publikum neuvěřitelně mile překvapilo! Skoro jsem měl slzy ve chvíli, kdy Leoš Mareš oznámil mé jméno a ozval se neuvěřitelný „kotel"! To pak mám velkou radost, že moje práce někoho zaujala a byla oceněna. Lidé si ani nedokáží představit, co to pro sportovce znamená. Všichni denně dřeme na tréninku a jsme vidět párkrát za rok... To je ta motivace, co nás žene dopředu! (rozzářený úsměv)

Tomáši, jakou máš životosprávu?

Jím zejména lehčí jídla a rozhodně se nepřejídám! Mám rád těstoviny, můj italský fyzioterapeut Francesco občas udělá oběd a to si užívám! Italové umějí nejlepší těstoviny, jsou takzvaně nedovařené „al dente". A rozhodně musím mít denně nějaké maso.

Je něco mimo sport, co ti je blízké?

Mě zajímá už od dětství psychologie. Teď spolupracuju s jedním panem doktorem a ten mě úplně fascinuje svým životním názorem, přehledem a zejména s jakou lehkostí řeší problémy. To je spíš poslání než povolání, umět to předat dál. A pak hrozně rád cestuju. Obdivuju Japonsko pro životní styl, kulturu. Hlavně se mi líbí, že se tam lidi respektují. Což se v naší společnosti docela vytrácí...

Jaké máš plány po mistrovství světa v USA?

Po mistrovství světa se vracím co nejrychleji do Prahy. Přes hlavní sezonu jsem stále na cestách a nemám čas plnit své studijní povinnosti. Tohle manko je třeba rychle dohnat a času není příliš, jelikož začátkem června už odjíždím opět pryč.

ynezorPumanzeSaNyknalC