Hlavní obsah

Krotitelka konfliktů: Bratr se nechce postarat o tátu ani týden v létě. Prý ho máme dát do ústavu!

Foto: fizkes, Shutterstock.com

Foto: fizkes, Shutterstock.com

Hedvika (56) řeší to, co řada lidí jejího věku: péči o stárnoucí rodiče. Stará se o tatínka po celý rok, jen o prázdninách, kdy jezdí na chalupu, potřebuje pomoc bratra. Ten to ale odmítá a chce dát otce do ústavu. Jak změnit jeho názor?

Článek

Život není vždy snadný, a když rodiče začnou stárnout a potřebují pomoc a péči dospělých dětí, může to být zdroj rodinných neshod, hádek a sporů. A hledat kompromis nebývá snadné. Pomoci mohou vztahoví mediátoři. Proto Hedvika napsala mediátorce Kateřině Bělkové.

Milá paní mediátorko,

chtěla bych poradit ohledně komunikace s bratrem, který není vůbec zvyklý dělat kompromisy. Celý život se mu všichni přizpůsobují a on je zvyklý, že všichni skáčou, jak on píská, případně se s ním přestanou zcela bavit. Já jsem snad jediná, kdo se mu nikdy úplně nepodřídil a zároveň s ním zůstal v kontaktu.

Nyní s ním ale potřebuji najít nějaký kompromis a bojím se, že pokud se mi to nepodaří, budu v opravdu nelehké situaci. Proto bych potřebovala poradit, jak na něj.

Před třemi lety nám zemřela maminka a otec zůstal sám v domě. Hned po maminčině odchodu jsme se s bratrem dohodli, že dokud to nebude úplně nevyhnutelné, tak o tatínka budeme pečovat doma a budeme se snažit mu pomáhat. Od začátku jsem tušila, že to bude hlavně na mně, a počítala jsem s tím. I proto, že tatínek bydlí ve stejné vesnici jako my a mám to k němu blíž. Ani bratr to nemá úplně daleko, bydlí v obci, která je pár kilometrů autem, ale pro mě je to snazší.

Ze začátku to nebylo tak náročné, protože tatínek se o sebe v podstatě postaral sám. Domluvili jsme mu dovoz obědů, aby si nemusel vařit, a jinak vše kolem domu zvládal, sice ve svém tempu, ale zvládal. Bohužel po letošní zimě se jeho stav zhoršil a on už není tak soběstačný – potřebuje pomoc s úklidem, ale co je nejhorší, občas je zmatený. Bydlím od něj kousek, tak není problém, abych za ním každý den zaběhla, zkontrolovala ho a aspoň chvíli si s ním popovídala.

Jenže teď v létě s manželem jezdíme na chalupu, která je od nás dvě hodiny cesty, a býváme tam vždy alespoň týden v kuse. A tak jsem doufala, že mi alespoň teď během léta bratr pomůže a za otcem zajede. Vše tam připravím, úklid se nezblázní, stačí, když tatínkovi poklidím a vyperu vždy, když se vrátíme z chalupy. Jde opravdu jen o to, ho zkontrolovat a trochu s ním pobýt.

Když jsem ale bratrovi zavolala a zkusila ho o tohle poprosit, ani mě pořádně nenechal domluvit a hned spustil, ať to od něj rozhodně nečekám, že nemá čas sem každý den jezdit a že je asi nejvyšší čas tatínka umístit do nějakého ústavu nebo zařízení.

Ale tátu znám, těžce snáší změny, a když ho vytrhneme z jeho prostředí, tak i když bude mít profesionální péči, bude to těžce snášet. Navíc mě bratrova reakce neskutečně naštvala. Dům, ve kterém bydlí se svou rodinou, získal díky tátovi, táta jim ho také celý pomohl zrekonstruovat, tolik toho pro bratra udělal a on by ho teď bez mrknutí oka šoupnul do domova důchodců. Hlavně jde jen o pár týdnů v roce, mimo letní prázdniny se už o tatínka postarám, ale také si někdy potřebuju odpočinout.

Vůbec nevím, co dělat. Mám to zkusit a promluvit si s ním ještě jednou? Jsem totiž taky trochu horká hlava, a když mi bratr začal skákat do řeči a hned začal řešit, do jakého domova otce dáme, naštvala jsem se a práskla mu telefonem. Teď už jsem to trochu rozdýchala a myslím, že bychom se snad mohli domluvit. Ale nevím, jak na to, jak bratra přimět změnit názor a hlavně ustoupit. Děkuju. Hedvika

Milá Hedviko,

děkuji za váš dopis a hned na začátku bych chtěla ocenit, že jste se rozhodla dát dialogu s bratrem ještě jednu šanci. Určitě nemusí být ještě vše ztraceno.

Pokud je potřeba probrat opravdu důležité záležitosti, vždy bývá výhodnější osobní kontakt. Takže žádný telefon, ale sejděte se. Při telefonickém hovoru totiž nikdy nevíte, v jaké situaci druhou stranu zastihnete, zda má klid a čas na tak důležitý rozhovor, zda jste ho nezastihli při řešení jiných věcí a podobně.

Proto se s bratrem domluvte, zda byste se nemohli sejít a věc probrat ještě jednou osobně. V úvodu ho požádejte, zda by vás mohl nejdříve vyslechnout a nepřerušoval vás, dokud mu nesdělíte svůj postoj. Ujistěte ho, že on dostane prostor potom.

Své argumenty si předem dobře připravte a pokuste se mu je sdělit stručně, jasně a sebevědomě. Neobviňujte ho, nic mu nevyčítejte, zkuste být co nejvíc vyrovnaná.

Kromě odmítnutí jeho nápadu umístit tatínka do ústavu a argumentů, proč to nechcete, navrhněte své řešení. Detailně popište, jak by to podle vás mohlo fungovat. V závěru se bratra zeptejte, jestli je něco, co byste ještě mohla udělat proto, aby s vaším návrhem řešení souhlasil.

Pak mu dejte prostor, vyslechněte ho, zůstaňte klidná a nenechte se stáhnout do emocí. Zůstaňte racionální a věcná. Věřím, že se vám společně podaří najít řešení, které bude vyhovovat vám oběma, a hlavně tatínkovi. Přeji celé rodině pevné zdraví a mnoho dalších společných let.

V podobné situaci je dobré si uvědomit, že problém pociťuje jen jedna strana. A ta navíc nepožaduje žádný kompromis, ale jednoduše chce, aby někdo udělal přesně to, co ona žádá. Proč kompromisy nejsou vždy nejlepší řešení?

Reklama

Související témata: