Lenka s Janem sbírají písek z celého světa. Proč?

Návrhářské duo tvoří harmonický pár už dvanáct let i v osobním životě. Není to ale jen vzájemná láska, co je spojuje. Společnými silami vybudovali značku Couple of Sand a jejím prostřednictvím pomáhají uchovávat vzpomínky na věky věků. V kolika zemích se už Lenka Jorníčková a Jan Malý ocitli a jak jejich letošní plány zpřetrhala celostátní karanténa?

Designér šperků není zrovna obvyklé povolání, bylo to vaším snem odmalička, nebo jste k této činnosti přišli úplnou náhodou? 

Jan: Úplnou náhodou.

Lenka: Já to malinko rozvedu. Nikdy nás nenapadlo, že se budeme živit šperkem. Ale brali jsme si domů z cest písky jako dekoraci. Šperky s pískem pak vznikly díky nápadu na suvenýry pro kamarádky. Když jsem v roce 2015 sbírala písek v Panamě, napadlo mě, že ho zpracuju doma do náušnic. Holky pak byly nadšené a šperky nosily. Když jsme pak další léto vyrazili na roční cestu kolem světa, už jsme systematicky sbírali písek, že až se vrátíme, zkusíme rozjet písečné podnikání. A to se podařilo.

Musíte toho mít hodně procestováno. Které země jste už navštívili a kde se vám nejvíce líbilo? 

Lenka: Byli jsme asi v padesáti zemích a moje nejoblíbenější je Mexiko. Strávili jsme tam během několika pobytů skoro pět měsíců. Je tam dokonalá kombinace jídla, přírody, památek, kultury a milých lidí.

Jan: Já bych se chtěl vrátit na Havaj a na Nový Zéland. To jsou úžasné destinace na kempování a dobrodružství v přírodě s tím spojená.

Máte i oblíbenou pláž? Třeba kvůli netradiční barvě písku, který se na ní nachází?

Lenka: Poslední čtyři roky jsme říkali, že naše nejoblíbenější pláž je Playa Carrizalillo v Mexiku. Moc se nám tam líbilo v říjnu 2016, takže jsme si tam letos v únoru naplánovali skoro týden. Ale přišlo zklamání. Byla hlavní sezona, pláž nacpaná lidmi, ceny trojnásobné. Žezlo tedy přebírá litevská Palanga, kde trávíme pár týdnů každé léto. Tam jsou zase voňavé borovicové lesy u širokých pláží s bílým pískem a dunami.

Jan: Co se týče písků, ve své sbírce máme přes 300 druhů a najdou se mezi nimi unikáty. My sami je však dělíme spíš na bestsellery. Teď aktuálně se nejlíp prodávají drcené fialové mušle z Porta.

A který druh písku je pro vaše zákazníky nejatraktivnější? 

Jan: Hodně žádaný je růžový a černý písek. Často ale rozhoduje lokalita. Pokud milujete například francouzské Saint-Tropez, vůbec neřešíte to, že je tak nudně pískové.

Písek se vlastně dá sehnat i odjinud než z pláže. Z jakých míst jste klíčové „součástky“ do šperků posbírali? Potápíte se pro ně? 

Jan: Máme písky z pláží, sopek, hor, pouští či spirituálních míst. Ale i naši zákazníci posílají písek z různých lokalit. Třeba jedna slečna nechala dělat šperky pro družičky s pískem z pískoviště, kde strávily společně dětství. Další zákaznice poslala písek z vlastní zahrady. V náramku můžete nosit jakékoliv milované místo.

Lenka: S výstrojí jsme se pro písek zatím nepotápěli, ale písek se snažíme sbírat z vody, protože je ho tam víc než na pláži. Takže pro něj spíš šnorchlujeme.

Zaujala mě možnost, že vám zákazníci mohou poslat vlastní písek. Výsledný šperk má pro ně pak ještě větší hodnotu. Jak taková objednávka konkrétně funguje?  

Lenka: Nám se moc líbí představa, že má zákazník v našem šperku tu svoji cestu, kde byl šťastný. Proces objednávky šperku s vlastním pískem je velmi jednoduchý. Vyberete si na našem e-shopu šperk a do poznámky v objednávce napíšete, že jste zaslali vlastní písek nebo mušle. Materiál do šperku nám pošlete poštou s označením čísla objednávky. Zákazníky jen prosíme, aby se drželi pravidel jednotlivých destinací a sbírali písku málo.

Není vývoz podobných suvenýrů v některých destinacích striktně zakázán?

Jan: Ve sběru písku existují restrikce. Nejznámější destinací je v tomto směru určitě Sardinie. Tam je slavná pláž s růžovým pískem. Originální barvu písku prý tvořila jemná vrstvička nalámaných růžových mušlí. Turisté odváželi růžový písek ve velkých PET lahvích, na letišti zabavovali pět tun ročně. Lidé prý tu horní vrstvu vysbírali, pláž už není tak růžová a pověst utrpěla. Nyní je sběr písku na tomto italském ostrově zakázán pod hrozbou vězení. I tak tam loni chytli někoho se 40 kilogramy v autě. A pak jsou země, kde písek turistům prodávají. Třeba v Maroku. Nasypou červený pouštní písek do malých ozdobných lahviček a mají hotový suvenýr.

Lenka: Hlavně tedy v každé destinaci sledujeme, jestli je ke sběru písku nějaké omezení. Tam, kde je, písek nesbíráme. Pokud není, bereme ho většinou z vody, kde je ho přirozeně víc než na pláži a v množství asi 100 mililitrů. To nám bohatě stačí. A pokud nějaký písek dojde, přijde zase jiný. Na šperk potřebujete opravdu málo, to zdůrazňujeme i našim zákazníkům. Jedna čajová lžička písku na jeden šperk bohatě stačí. Takové množství pláž neohrozí a vy budete mít originální vzpomínku. Jako poslední krok pak kontaktujeme každou zemi, odkud máme písek. Píšeme, že písek takto používáme a jestli je to v pořádku.

Tak to máte skvěle podchycené. Zajímalo by mě, jak funguje výroba, když jste zrovna v zahraničí. A jak písek převážíte? 

Lenka: Pokud jsme na cestách, e-shop zavíráme. Základem projektu je láska k cestování i touha po svobodě a nezávislosti. Navíc kromě nárazové výpomoci děláme vše sami dva, takže i pouhá delegace práce na někoho jiného by byla náročná.

Jan: Když jsme byli na roční cestě kolem světa, písek jsme několikrát posílali i poštou a vždycky dorazil. Písek jsme posílali i po přátelích, se kterými jsme se potkali. Na kratších cestách jej vozíme s sebou. I proto ho bereme málo. Cestujeme nalehko, pod deset kilo.

Kromě písku a mušlí si z cest vozíte i zážitky. Podělíte se s námi o ten nejzajímavější? 

Lenka: Nikdy nezapomenu, jak jsem v letadle v Kolumbii nechala taštičku, kde byl pas, peněženka, mobil, externí disk a všechno důležité. Byla to taková malá katastrofa, ale další den napsal nálezce na všechny komunikační kanály, co s mým jménem na netu našel. Naštěstí nejsem Jana Nováková a vše ke mně dorazilo. Za dva týdny mi vše předal. Jmenoval se Jesús.

Jan: Já přidám taky příhodu z Kolumbie, kde jsme správce národního parku Tayrona informovali, že je vedle našeho stanu krokodýl. S úsměvem nás vypakovali, že je to v pořádku, protože jsme v přírodě.

Teď jste si museli dát s cestováním pauzu. Jaké destinace jste měli letos v plánu? 

Jan: Chtěli jsme v létě navštívit blízkého přítele v Kanadě. Na to se i do budoucna moc těšíme.

Lenka: U mě je cestování trochu diagnóza, a když se odněkud vracíme, už chci mít letenku na další cestu, abych se měla na co těšit. Ale letos jsme se na konci února vrátili z Mexika a letenku jsme žádnou neměli. Díky tomu teď naštěstí neřešíme žádná storna.

Těmto nepříjemnostem jste se tedy vyhnuli. A jak je na tom vzhledem k situaci s koronavirem váš byznys? Prodáváte šperky pouze přes internetový obchod?

Lenka: V obratu budeme mít obrovský výpadek. Teď nikdo neví, co bude. Jestli se turisté do Prahy vrátí, za jak dlouho a v jakých počtech. Aktuálně nám pomohla opatření vlády na podporu OSVČ. Zase jsme si uvědomili, jaké máme štěstí, že žijeme v zemi, která nás nenechá úplně na holičkách. Tohle není ve světě samozřejmost. Naše situace je vážná, ale ne zoufalá. No a než se věci vystříbří, máme v plánu si užít vlastně takové neplacené volno, soustředit se na e-shop a udělat pořádek ve fotkách z cest, kterých máme stovky gigabajtů.

Jan: Kromě e-shopu prodáváme také v několika kamenných prodejnách v Česku i v zahraničí. Ale sedmdesát procent šperků jsme loni prodali v marketech v Praze, Německu a Rakousku, především zahraniční klientele. To je teď na nějakou dobu holt passé.

Koronavirus zkomplikoval život stejně jako ostatním živnostníkům i Evě Urbanové, která podniká s lokálními potravinami.