Lupénka: Nakolik je dědičná a můžete se nakazit dotekem?

Lupénkou, čili chronickým autoimunitním onemocněním kůže, trpí jen v naší republice až půl milionu lidí. Žít s tímto onemocněním je těžké. Ostatně tohle jsou slova osmadvacetileté Milady, která se s lupénkou potýká od sedmnácti let, kdy se fleky na kůži objevily po prodělané chřipce. Zažila i dobu, kdy léčba nezabírala.

„Nedovedete si představit, jaké to je, když se vám loupe kůže tak, že po vás zůstávají stopy na sedadle v kině i koberci pod vámi. Když si od vás odsedne v autobuse maminka s dítětem, protože se bojí, že to na ně přeskočí. I do postele jsem chodila v roláku, styděla jsem se před přítelem. Bála jsem se, že se mě bude štítit. Teď mám strach, že by mohly stejným peklem projít jednou i moje děti, které plánujeme," říká Milada. Tyhle obavy nezaplaší ani fakt, že momentální léčba zabírá a nemoc je pod kontrolou.

Jak to tedy je s dědičností lupénky? Odpověď je složitější. Nedědí se sama choroba, ale dispozice k ní. „Výzkumy ukázaly zvýšenou náchylnost k onemocnění, pokud jsou vaši rodiče psoriatici. Tato náchylnost se zvyšuje asi o třicet procent, pokud má lupénku jeden z nich, asi sedmdesát procent to je v případě, že ji mají oba dva,“ říká MUDr. Jiří Skalický ze společnosti Cebadex SE.

Kdy a jestli u dětí lupénka propukne, to záleží na mnoha okolnostech. Spouštěči jsou virová onemocnění, ale hlavně stres a oslabení imunity – a těm se při současném životním stylu vyhne málokdo. Dobrou zprávou ale je, že infekční rozhodně není. Ani kontaktem s pacientem, ani dotykem se nakazit nemůžete.

Jak naznačují slova Milady, je lupénka nemocí náročnou i na psychiku. Nemocní s lupénkou trpí často depresemi, mají dokonce vyšší sklon k sebevraždám – hlavně kvůli tomu, jak na viditelné projevy na kůži reaguje okolí.

„Psychickou náročností je toto onemocnění srovnatelné s tím, co prožívají onkologičtí pacienti. Ačkoli lupénku neumíme zcela vyléčit, ale vhodně zvolená kvalitní léčba může příznaky zcela potlačit a minimalizovat riziko přidružených chorob, které postihují vnitřní orgány, cévy a klouby,“ říká prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, přednosta Dermatovenerologické kliniky Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Základním kamenem léčby lupénky jsou masti a krémy na postižená místa. Klasickou metodou je také fototerapie UV zářením. Pokud pacient na ani jedno z toho nereaguje, nastupuje systémová léčba spočívající v podávání léků, které potlačují plošně činnost imunitního systému. Když ani to nezabírá, je tu moderní biologická léčba. Ta zasahuje do imunitního systému cíleně a tlumí zánět v časné fázi, což je bezpečnější.

Léčbu lupénky by měl samozřejmě určovat lékař, ale lze ji podpořit i volně prodejnými přípravky, které dovedou zklidnit kůži, zbavit svědění, odšupit. Máme pro vás pár tipů na krémy i šampony.

Máte zkušenosti s lupénkou? Napište nám!