Mami, dej mi stovku!

Začíná to nenápadně: „Mami, chtěla bych s kamarádkou do mekáče." Nechcete svou ratolest izolovat od společnosti, a tak se skřípěním zubů vylovíte padesátku. Výjimečně....

Výjimečně se opakuje s pravidelnou nepravidelností jarních dešťů, padesátka přestává stačit („mami, to úžasné nové menu stojí jen sedmdesát..."), a tak se dvakrát či třikrát necháte přesvědčit. Když prvně odmítnete, protože nemáte v peněžence požadovaný obnos, vaše dítě nafoukne tvář a uraženě se odklátí. Za půl hodiny ho máte s nataženou rukou zpět, protože nutně potřebuje - v zájmu výuky samozřejmě - osmdesát korun na barevné popisovače!

A právě v takové chvíli je třeba zvážit formu i výši kapesného. Že vaše dítě ani na druhém stupni základní školy žádné nedostává a pokud něco chce nebo potřebuje, dáte mu peníze přímo na to? Chyba! Schválně si jeden měsíc spočítejte, kolik z vás váš potomek pod různými „objektivními důvody" vytáhl. Rozdělte potom jeho požadavky na nutné (nové kružítko, sešit či vodovky do školy) a ty ostatní, říkejme jim „soukromé". Nezbytná vydání, tedy například na školní pomůcky, měsíční jízdné do školy a zpět nebo platba za obědy ve školní jídelně, do kapesného nepatří! Vy ve své práci přece také neplatíte za šanony, případně za stetoskop. O zbytku, tedy o návštěvách fast foodů nebo vstupenkách do kina by si však měl teenager už rozhodovat sám. Samozřejmě v rámci pevné částky, kterou v určený čas také napevno dostane. Podmínkou je, že nebudete obracet oči v sloup, když vám vaše třináctiletá dcera ukáže „tu úžasnou fialovou rtěnku", za kterou utratila celou měsíční apanáž. To už je totiž jen a jen její věc. Samozřejmě nemluvíme o extrému, cigarety, alkohol ani drogy tento článek řešit nechce.

Cílem kapesného je mimo jiné naučit teenagera, že každá legrace něco stojí. Pokud včera projedl stovku v hamburgerech a kolách, zítra už mu nezbude na kino, do kterého se těšil. Taková zkušenost je pro jeho budoucí existenci nenahraditelná. Pokud se naučí něco málo ušetřit i z nevelkého kapesného, nečeká ho pak život „od výplaty k výplatě". Horší je, nakolik se dokážete proti smutným očím obrnit vy sami. Za sebe musím sebekriticky přiznat, že se mi to až příliš často nedaří.

Ožehavou otázkou je výše kapesného. Stoprocentně platí, že ať zavedete jakoukoliv částku, vašemu potomkovi bude připadat nízká, i když vy sami budete mít pocit, že víc by rodinný rozpočet už neunesl. Faktem je, že příliš nízké kapesné vás vystavuje častějším žádostem o další přispění, zatímco příliš vysoké zavání kupováním odpustků za to, že se vám na dítě nedostává dost času.

Peníze ve vlastní peněžence jsou pro pubertální dítě něčím jako legitimací do světa dospělých. A pozor: v případě narozenin či podobných oslav dalece zastiňují peníze vložené diskrétně do obálky každý dárek, který byste mu vybrali vy. Proto ač jinak bankovky jako dárek nemám ráda, v případě teenagerů se za ně se skřípěním zubů přimlouvám. Rozhodně se tak vyvarujete rozpačitého poděkování nad dárkem, který „se netrefil". A co si budeme povídat, takové jsou v jistém věku všechny.