Článek
Asi si o mně někdo bude myslet, že jsem „děvka“ a hned po prvních řádcích mě odsoudí. Ale věřím, že se najdou i takové čtenářky, které mě pochopí.
Měla jsem v životě už více než dvě stě milenců. Ale je to dvě stě mužů za dobu dvaadvaceti let mého sexuálního života, což je v průměru deset milenců za rok. A to si myslím, že není zase tak hodně.
Se mnou to bylo takové složité. Přišla jsem do Prahy v devatenácti letech kvůli studiu vysoké školy. Přiznám se, že tu jsem nikdy nedokončila. Zkoušela jsem to jak na ekonomce, tak i na humanitním oboru – filosofie. Ale nedařilo se mi ani jedno. Od rodičů jsem v Praze dostala byt, což byl důvod, proč jsem se ani po vyloučení z druhé školy, nevrátila domů na jih Čech. Začala jsem pracovat a žít v Praze. A hledat si přítele. Celou dobu jsem toužila po partnerovi, který by stál za to, abych si ho třeba jednou vzala. Možná jsem měla přehnané nároky, možná jsem ty muže opouštěla i kvůli úplným hloupostem, možná jsem to moc střídala. Chyba asi bude na více stranách. Přesto nelituji.
Byla jsem vybíravá
Měla jsem vztahy, které trvaly docela dlouho, a o nichž jsem si myslela, že to bude navždy. Nejdelší trval krásných šest let a já svému tehdejšími příteli nebyla ani jednou nevěrná. Milovala jsem ho. Jenže drahý později spadl do problémů s drogami, a když se mi doma začaly ztrácet peníze a vybavení bytu, musela jsem vztah radikálně ukončit. A hledat znovu. Vedle toho jsem si užila také celou řadu velmi krátkých románků, z nichž mnoho skončilo po prvních měsících. A také jsem měla několik úletů a partnerů na jednu noc. Ale řekněte, komu se někdy v životě něco podobného nestalo?
Měla jsem krátké i delší vztahyFoto: shutterstock.com
Zůstanu sama a bez dětí
Nemyslím si, že bych byla nějak promiskuitní. V sexu jsem si vyzkoušela vše, co jsem chtěla. Nemůžu ničeho litovat. Jediné, co mě ale skutečně trápí je fakt, že žádný z celé té dlouhé řady mých ex, se nestal mým životním partnerem. Neprovdala jsem se. A nemám ani dítě, po kterém jsem vždycky tolik toužila. A přemýšlet o umělém oplodnění jsem začala až když bylo docela pozdě. Teď už věk na dítě nemám a riskovat porod v takto vysokém věku se mně a ani mé gynekoložce moc nechce. Takže nezbývá nic jiného, než se smířit s tím, že skončím jako bezdětná a možná i opuštěná samotářka.
Slovo psychologa
Podle psychologa Vojtěcha Bendy nemusí paní Monika ještě házet flintu do žita, jak se říká. „Ideálního partnera může potkat i ve vyšším věku. A ještě může prožít krásný partnerský život. Doporučil bych ale, aby o svém dosavadním sexuálním životě před případným nápadníkem raději pomlčela. Nikdo nechce vědět, že je v pořadí tím dvě stě prvním milencem v její posteli,“ říká Vojtěch Benda. A ještě dodává, že ani dítě nemusí být nutně nesplněným snem. Vždyť je možnost dítě adoptovat.
Co byste paní Monice poradila vy? Jak se na její život a počet sexuálních partnerů díváte? Napište na info@prozeny.cz!
