Hlavní obsah

Po stopách neznámých pověstí: Mikulov s bílou paní a nespravedlivě popraveným Židem

Foto: Miklos Greczi, Shutterstock.com

Mikulov je perla jižní Moravy. Projděte se městskou památkovou rezervací, prohlédněte si mohutný barokní zámek, kde se po bitvě u Slavkova dohadoval mír, a ochutnejte zdejší víno. A také si poslechněte místní pověsti. Nebudete litovat.

Článek

Je to jedno z nejkrásnějších starých měst v naší zemi. Prolínají se zde křesťanské a židovské vlivy. Vznik Mikulova se datuje zhruba na začátek 12. století. Nejprve tu byla trhová osada, později městečko. Městem se Mikulov stal roku 1410. Vyrostl zde románský hrad. Byl přestavěn na gotický. V 17. století se z něho stal zámek. Vládli zde Lichtenštejnové, po nich Ditrichsteinové. Také tady žili Židé, kteří si tu vystavěli jednu z nejúžasnějších synagog u nás.

Paní Perchta 

Dívka byla nucena vdát se za Jana z Lichtenštejna, jakkoliv milovala hluboce Petra ze Šternberka. Díky svatbě se dostala do Mikulova. Manžel se k ní choval otřesně. Opíjel se, zahýbal jí, jezdil po okolí s loupeživými rytíři. Poddaní ho nesnášeli, jeho smutnou a krásnou manželku milovali. Mladá žena ráda unikala z pekla domova k panu Jiřímu z Kravař a Strážnice. To byl Janův přítel. Nebo ke svému otci do Českého Krumlova. Také utíkala k psaní dopisů, v nichž leckoho prosila o pomoc. I panu biskupu Joštovi psávala. Cítila se sama, slabá a zoufalá. Ani peníze jí muž nedával. Musela zastavit své šperky. Z dětí neměla též radost. Bůh jí je nedopřál. Skoro dvacet let trpěla, než se rozhodla utéct do Vídně. Krátce nato tam zemřela. Potom se stala duchem, bílou paní, věčně putující po českých a moravských zámcích.

Židé ve městě 

O nich se v Mikulově ví od roku 1369. Existuje záznam, že jakýsi Efrom zapůjčil 24 liber vídeňských feniků Janě a Markétě z Nikolič. Samotná obec vznikla v první polovině 15. století. Utekli sem z Vídně, kde Albrecht II. Habsburský nařídil židovské ghetto zlikvidovat. Založili ulici Judengasse. Obec se rozrůstala a Mikulov se stal duchovním, politickým a kulturním centrem Židů na Moravě. Jejich domy byly renesanční, barokní a klasicistní. Vyrostly na židovských zahradách. Vystavěli si tu dvanáct synagog a modliteben. A zbudovali hřbitov. Jeden z největších u nás. S více než čtyřmi tisíci náhrobky.

Bílá paní v Mikulově 

Paní Perchta se po smrti do Mikulova vrátila jenom jednou. Neměla to město ráda. Většinou, když se zjeví, je smutná. V roce 1560 se ale v Mikulově usmívala. Divže se nesmála radostí. Zjevila se tu totiž v noci před prodejem zámku. Lichtenštejnové přišli o peníze a museli zámek prodat. Prošla celým zámkem, její bílý šat vlál. Z nejvyššího okna shlížela na město, které opět, stejně jako ona, bylo svobodné.

Foto: Eva Alex, Shutterstock.com

Takhle krásný a velkolepý je mikulovský zámek

Synagoga 

Sídlil tu zemský rabín. Synagoga byla renesanční, stala se barokní. Dvoupatrová a čtvercová. Vznikla roku 1550. Starý či Horní templ. Později se jí začalo říkat Staronová. Barokní přestavbu provedl architekt Ch. A. Oedtl, který pracoval i na úpravách zámku. Její půdorys je otočen na východ. Kvůli aronu.

Je to poslední čtyřsloupová synagoga v naší zemi. V jejím hlavním prostoru stojí středový pilíř. Má valbovou střechu. Čtyři kupole. Připomíná polské synagogy např. ve Lvově. Bima, z níž se čte z Tóry, má čtyři sloupy a baldachýn. Na stěnách je štukatura s hebrejskými nápisy. Svatostánek pochází ze 40. let 18. století. Ve středu stojí pilíř tvořený čtyřmi sloupy. Je zdoben zlatem. A hlavně korunou. Rudou, zlatě dekorovanou látkou.

Ženská modlitebna s vlastním vchodem je trojúhelníková, u jižního boku synagogy. Je zaklenuta na jediný toskánský sloup.

V synagoze je výstava věnovaná rabínu Löwovi, který zde nějaký čas působil. Nejvýznamnějšímu muži židovského původu v českých a moravských zemích.

Poprava Žida 

Císař Ferdinand II. zavítal na jaře roku 1629 do Mikulova. Uvítali ho slavnostně. Průvod Jeho Veličenstva procházel i Židovskou ulicí. Tam kdosi mrsknul kámen a zasáhl kohosi z doprovodu. Židé se domnívali a tvrdili, že kámen spadl ze střechy. Ferdinand trval na tom, že Židé budou z města vyhnáni, pokud do čtyřiadvaceti hodin nepřivedou útočníka. Přihlásil se jeden mladý muž. Rozhodl se obětovat pro dobrou věc. I když nic nespáchal. Jmenoval se Eljakum. Kat ho setnul před Horní synagogou. Muž, jenž se obětoval, přišel po smrti o obě oči. Jedno se dostalo do schrány a ocitlo se na železné tyči nad vstupem do synagogy. To druhé pak bylo umístěno také ve schráně a na tyči nad vchodem do ženské galerie. Zajímavé je, že žádnými historickými materiály nebylo prokázáno, že císař v té době v Mikulově byl. Ale toho muže popravili. Proč...? Inu, u Židů bylo v historii často velmi snadné najít nějaký ten důvod k jejich mučení či k popravě...

Zámek 

Je barokní, býval renesanční a stojí na Zámeckém vrchu. Hrad, postavený z vůle Přemysla Otakara I., tu stál zcela jistě v roce 1249. Tehdy je doložen. Pozdější zámek má předsunutou obrannou věž Kozí hrádek. Má dvě nádvoří a osmibokou kapli Panny Marie a Jana Evangelisty. Také jízdárnu.

Na hrad útočili husité. Tehdy ho vlastnili Lichtenštejnové, kteří ho uhájili. Na začátku 15. století tu nějaký čas žil král Václav IV. potom, co utekl z vězení ve Vídni.

Později vlastnil hrad muž jménem Ladislav Kereczenyi, jehož velikou zábavou a potěšením bylo střílet do tureckých i jiných zajatců. Turci ho nakonec dostali a popravili.

Během vlastnictví Ditrichsteinů zde žil i člen rodu kardinál František. Dal nedaleko postavit divadlo. Založil se vinný sklep. Pak přišli Švédové a ukradli, co mohli.

Roku 1805 tady Napoleon jednal s Rakouskem o míru.

Takže proč do Mikulova? Jistě i proto, že tu mají skvělé víno.

ynezorPumanzeSaNyknalC