Hlavní obsah

Milovala jsem ho, i když mě bil!

Foto: Thinkstock

Vydržela jsem ve vztahu pět letFoto: Thinkstock

Reklama

Láska je mocná čarodějka a v růžových brýlích, které vám nasadí, si mnohdy nestačíte ani všimnout, jaký je váš partner doopravdy parchant! Své o tom ví i naše čtenářka Jana, která se rozhodla redakci i vám ostatním napsat svůj smutný příběh.

Článek

Ani nevím, kde začít. Bylo mi 16 let a okouzlil mě tehdy 21letý mladý muž. Byl na mě nesmírně hodný, byl ke mně slušný a uctivý, vím, že mě měl rád, a tohle všechno byl impulz k tomu, abych se zamilovala.

Měla jsem tenkrát u rodičů přísný režim a škola mi zabírala většinu dne, takže jsme se vídali sice každý den, ale jen krátce. O mých osmnáctých narozeninách jsem se k němu přestěhovala, i přes nesouhlas rodičů, kteří mě před tímto mužem varovali. Byla jsem stále zamilovaná, ale už jsem mohla tušit, že něco není v pořádku. Někdy mě uhodil, někdy mě zbil za věci, které jsem neudělala. Někdy stačilo, aby ho naštvalo cokoliv, aniž bych v tom vystupovala. Uvedu příklad – prohrál ve hře, upustil talíř...

Modřiny na mém těle byly už vidět delší dobu a já ztrácela své kamarády. Nechtěl mě za nimi pouštět a ti, za kterými mě pustil, se ke mně otočili zády, když viděli, že mi není jak pomoci, že odmítám slyšet, jaký doopravdy je.

Zůstala jsem s ním tedy sama i bez rodičů, kteří se mi snažili všemožně pomoci, ale já je odmítala. Nakonec jsem začala studovat vysokou školu a při tom jsem pracovala. Vlastně jsem nás z našeho platu živila. Začala jsem mít psychické problémy, které vyvolává stres, a od lékaře jsem dostala léky na uklidnění. Bylo to hrozné období.

Petr pro mě neměl sebemenší slitování, že studuji, pracuji a starám se o domácnost ve svých 20 letech. Jistě, byla jsem hloupá, jenže on mi mazal med kolem pusy. Jeden den to byl nejlepší chlap, jakého si dovedete představit, a za chvíli to byl hrozný tyran, který mě byl schopen vyhodit z bytu za jakýkoliv malá prohřešek.. Ale byl to taky on, který vzápětí za mnou přišel s omluvou po kolenou.

Tak náš vztah trval téměř pět let. Já se neustále k němu vracela a viděla jsem v něm někoho, kdo nebyl. Měl své kamarády, kteří ho jen využívali, on sám nepracoval, o nic se nestaral, byl bez koníčků, ale o domácnost se někdy postarat uměl.

Tento příběh vlastně nemá konec. Jsem někde uprostřed, kdy vím, co je Petr zač, půl roku se držím od něj zpátky a nežiji s ním. Už vím, že zbožňování někoho, kdo si to nezaslouží, je špatné. A taky vím, že si za to můžu sama. Jsem ještě mladá a sama jsem si tím asi musela projít. Projít tím, co mi rodiče říkali od začátku našeho vztahu. Doufám, že odolám jeho neustálým prosbám, abych se vrátila, že vydržím všechen ten nátlak z jeho strany.

Reklama

Načítám